Vztek, to je to co mne činilo zrůdou. Kdybych jen tehdy uposlechl, kdybych jen tehdy dbal varování, které mi otec říkal.
,,Nevyházej v noci z domu, Denieli!"
V hlavě mi zní tato jeho slova. Nemohu se jich zbavit. Pronásledují mne všude. Proč se nechovat jako zrůda, za kterou mne stejně všichni mají. Proč nebýt takový, jaký si myslí, že jsem? Stejně bych neměl co ztratit.
Měsíc dorůstal do úplňku. Každou jednu noc v měsíci se stanu tím co tak nesnáším, tím čemu lidé říkají ,Vlkodlak'
****
Tehdy byl úplněk. Já a má pokojská Beatris, jsme zůstali doma, zatímco můj otec se vydal společně s lovci na lov. Neuposlechl jsem slova mého otce a vydal jsem se za ním. Beatris se mne snažila dohnat ale byl jsem rychlejší. Uslyšel jsem vlčí zavití, lekl jsem se a skutálel se tak ze svahu, který byl přede mnou. Dopadl jsem přímo před vlka, ten jen zavrčel a kousl mne. Poté první noc mé přeměny jsem vyvraždil celou mou rodinu.
****
Do dnes lituji mého rozhodnutí, kdybych jen tehdy...kdybych zůstal doma, nestalo by se to, byl bych zase normální, byl bych zase člověkem. Což pro mne není naděje se vyléčit? Ne, ne, ne...vše jsem ztratil, VŠE! Ucítil jsem křupnutí kosti, pak další a další. Začíná to, měním se a zavinil to vztek. Svíjel jsem se v bolestech. Celé tělo mne pálilo, drápy vyčnívali z mích prstů, kůže se začínala měnit v srst. S posledním mým výkřikem jsem úplně změnil svou podobu a vydal se do ulic.
ČTEŠ
BEAST
Hombres LoboSluneční svit jenž spatřím vždy, když vstávám mi oznamuje, že je další den. Den, který mi říká, že budu zase zcela osamocen ve svém panství, že se budu skrývat před lidmi, kteří vyžadují mou smrt. Jsem zrůda, jsem to co jsem tak nenáviděl.
