Všechny cesty vedou do Říma

I.

"Nabízím vám padesát zlatých!" Zvolal nějaký muž středního věku šlachovité postavy, kterému začínaly plešatět vlasy a břicho začínalo kulatět, příliš jedl. Muž tmavší pleti, který ji zajal před nějakým časem, který pro ni byl utrpením, probdělými nocmi a hlavně touhou po domově, okamžitě odpověděl: "Chci za ní minimálně dvě stě. Je hezká, povězte mi, pane, jak často se vám poštěstí koupit arabskou otrokyni, která je stále pannou?"
Muž vypadal, že si to rozmyslí, když tu náhle vstoupil těsně před vyvýšeninu, kde ubohá dívka stála, statný vysoký muž. Pravděpodobně to byl nějaký vojevůdce. "Ukažte mi její tělo. Jestli se mi bude líbit, nabízím vám jeden tisíc." Zvolal, jako by mu to přikazoval. Dívka se zoufale otočila na tmavého muže. Vůbec jim nerozumněla, ale když jí muž popadl za tuniku a strhl ji z ní, vyděsilo ji to. Nikdy se necítila tak poníženě, jako právě v tu chvíli. Ten vojevůdce si ji chvíli prohlížel, pak dal tmavému muži měšec. Ten si zkontroloval, zdali je to dost. Právě ji prodali. Nevěděla, kdo to je a co jí chce udělat. Ale za těch pár měsíců jí naučili něco: mlčet. Snažila se s nimi domluvit, ale poté, co ji jednou zmlátili, strhali z ní šaty, zbičovali ji jako nějakého psa a pak ji nechali, aby to po sobě uklidila, neodvážila se promluvit ani slovo. Byla příliš vyděšená, než aby se odvážila něco říct. Hodili přes ni nějaký pytel, rozvázali jí ruce od provazu, který se jí zarýval do masa, aby jí znovu přivázali do jiného, který byl ještě tenčí. Měla rozřezané ruce, velmi ji to bolelo, ale nemohla nic dělat, než jít tam, kam jí ukazovali a doufat, že porozumí jejich slovům jen na základě prostých gest.
Muž, jenž pravděpodobně byl sluhou toho, co ji koupil, ji velmi brutálně hodil na nějaký vůz. Přitom se bouchla do hlavy a na chvilku se jí zamlžilo před očima. Ty se okamžitě zalily slzami, ale nemohla plakat. To by jistě znamenalo trest, nebo i něco horšího. Přseto si nemohla pomoct a už se kutálely slzy z jejích očí, ač se tomu snažila ze všech sil zabránit.
Vůz se ještě hodnou chvíli ani nepohl, dokud k ní ještě nehodili nějakého muže, nejspíš bojovníka, který byl bledý, měl světlé vlasy. Víc si nevšimla, protože se věnovala vlastním potížím.
V tu chvíli slyšela rozzlobený hlas muže, který ji koupil, cítila, jak svou velkou vahou nastoupil na vůz, který se neprodleně poté rozjel. Nevěděla, jak dlouho vůbec jeli, protože ač byla vyděšená, že by jindy neusla, byla také velmi vyčerpaná. Za nějakou chvíli spala na dřevěné podlaze vozu neklidným spánkem, který byl doprovázen snem, který si po násilném probuzení ani nepamatovala. Jak vůz zastavil, někdo k nim okamžitě přispěchal a bezcitně je stáhl z vozu. Muž, jenž ji koupil, si ji chvíli prohlížel, pak něco řekl. Znělo to přísně. Dívce se nelíbil pohled, který na ni upíral.
Někdo jiný na ni promluvil, začala vrtět hlavou, nerozumněla mu. Muži spolu chvíli o něčem diskutovali, než ji odvedli do nějaké místnosti. Bylo tam mnoho jídla a dokonce mnoho lidí, především žen, které byly připoutané okovy k jednomu velkému řetězu. Muž ji k němu také přivázal, něco jim řekl a odešel. Dívka se dívala okolo sebe, nikdy nic podobného neviděla. Nikdy neviděla tolik jídla pohromadě. Ale došlo jí, že pro ni není určeno.
Jedna z žen k ní přistoupila: "Meūm nomen est Shariae, tuum?" [jmenuji se Shariae, jak se jmenuješ ty?] dívka pouze zavrtěla hlavou, neměla ani tušení, co říká. Když ale žena ukázala na sebe, došlo jí, že se asi ptá na jméno. "Rana." Řekla a ukázala na sebe.
Žena se usmála: "Puella pulchra." [krásná dívka] Pohladila ji po vlasech a na někoho zavolala. Přispěchala další žena, která byla vzhledem podobné Raně. Usmála se na ni a odhalila ústa, ve kterých chyběly nejméně dva zuby: "Já jsem Samma." Dívka nemohla uvěřit svým uším. Slyšela svůj rodný jazyk. Žena jí ještě řekla, že pochází z arabské pouště, dál než bylo dívčino město. Když na Sammu promluvila jiná žena, dívce se v očích zablesklo trochu strachu. Žena si toho všimla a okamžitě ji uklidnila: "Neboj se, latinu se za pár let naučíš. Snaž se nic nezkazit a nerozbít."
Dívka na sucho polkla. Za pár let.

Zdravím vás. Jestli si to někdo přečte, napište mi prosím, jestli by stálo za to pokračovat. Jinak se případně omlouvám všem latinářům: moje latina není tak dobrá. Užijte si zbytek dne ;)
PS: omlouvám se za chyby nebo překlepy ;)