Proč kluci vždycky něco udělají a nepřemýšlí nad tim a pak když se nad tim zamyslí tak toho litujou, snaží se na to zapomenou, dělají jako by se nic nestalo. Já se o to pak taky snažím, ale moc to nejde a to pak bolí.
Ano mluvim o konkrétních věcech... Líbání, určité doteky, držení, něžné náznaky všeho možného. V tu chvíli se to zdá krásné, je to příjemné, nepřemýšlíte o tom co bude dál, žijete tím okamžikem a doufáte že nikdy neskončí..
Jenomože on skončí a s ním jakákoliv možnost něčeho dalšího.
Nejdřív si řikáte že to bylo jen takové malé odreagování a že je to tak lepší, že vztahy stejně nechcete. Ale stejně nad tím přemýšlíte, a snažíte se délat jakoby nic a být prostě silný. Jenomože pak se vám po tom začne stískat, po těch všech doticích, po jeho ruce držící tu vaši i po té která vám přejíždí po noze. Až si nakonec začnete říkat kéž by bylo něco dál kéž by bylo něco víc než jen těch pár okamžiků.
Je vám smutno.
Ale jak se říká čas léčí, po nějaké době si uvědomíte že to nemusí být zrovna on, stejně toho nemáte tolik společného, vlastně chcete jen aby vám někdo dával trochu lásky, ale zavazovat se nijak nechcete, toužíte spíš jen po těch okamžicích.
Ale když ty opět nastanou opakuje se to celé dokola... Nevím jak si pomoct. Chci to ale zároveň vím jak to zase dopadne.
OMG, TAK TOHLE JSEM PSALA UŽ PĚKNĚ DÁVNO.. NEMĚLA JSEM V PLÁNU TO PUBLIKOVAT, ALE KDYŽ JSEM SI TO TED ZPĚTNĚ PŘEČETLA TAK JSEM SE NAD TIM DOCELA POUSMÁLA.. TO BYLY TEDA PROBLÉMY:D
UVAŽUJU ŽE NAPÍŠU DALŠÍ KAPITOLU, JAKO JAK CO CEJTIM TED (a je to něco ůplné jiného) A CO SO MYSLIM O TOM JAK TO CEJTĚJ KLUCI (aspon ty co jsem já potkala.. to je taky něco úplně jiného)..
TOHLE BYLY PROSTĚ MOJE POCITY PŘED NĚJAKOU DOBOU, A TED SI JEN ŘIKÁM WHAT? BYLA JSEM TAK HLOUPINKÁ:D
