,,Takže, ráno jednou denně budete brát tady ty prášky. Ale tyto, budete brát ráno i večer. Rozumíte?" vysvětloval jsem pacientce.
,,Rozumím pane doktore. Rozumím." usmála se na mě stařenka.
,,Uvidíme se zase za měsíc." usmál jsem se a doprovodil ji ke dveřím.
,,Pane doktore, to byla poslední pacientka." upozornila mě sestřička Jessie.
,,Díky, Jessie." vyčerpaně jsem se doploužil na večerní vizitu.
Když vše bylo hotové, svlékl jsem si doktorský plášť, který jsem pověsil na židli.
Oblékl jsem se a vyrazil domů.
,,Bye." zamával jsem Jessie, která taktéž odcházela z nemocnice.
Copak dneska bude asi k večeři? Hmmm... je čtvrt na jedenáct večer, to bych se mohl dočkat večeře.
Došoural jsem se domů, kde se mi naskytl krásný pohled na polonahého Hitoshiho, který byl jen v boxerkách a zástěře, jenž vařil něco na plotně.
,,Vítej doma Tatsuki." usmál se a natáhl se pro polibek na přivítanou.
,,J-jsem doma. Ta věta zní opravdu hezky." odvětil jsem a v zápětí mu oplatil jeho neodolatelný úsměv.
,,Copak bude dobrého k večeři?" zeptal jsem se nedočkavě, jako hladový vlk, dychtící po ovečkách.
,,Zelenina opražená na pánvi s párkem ve tvaru chobotniček." zamíchal obsah pánvičky.
,,Hmmm. To bude dobrota." Skoro slintající jsem si sedl ke stolu.
***
Než ukončím tento prolog, rád bych se vám představil:
Mé jméno je Tatsuki Yamizuki.
Jsem doktorem v menší nemocnici v Okinawě.
Jsem vyší postavy. Asi 173cm.
Mám hnědé vlasy a šedivě oči orámované modrými hranatými brýlemi.
Mám přítele jménem Hitoshi Yumekura, který nyní bydlí ve stejném bytě jako já.
Jak jste si už mohli všimnout, jsem gay, který je opovrhován svou rodinou.
Avšak nelituji rozhodnutí, že jsem začal chodit s Hitoshim.
