To jsem si tak krásně a nevinně spal...když v tu - CRRRRR, CRRRRRRR JÁ JSEM BUDÍK A JSEM PŘIPRAVEN TI KAŽDÝ DEN NIČIT RÁNA (nebo aspoň tak nějak to ty budíky myslí, ne? :D) No, ještě ke všemu je pondělí. A jdu pozdě - už zase. Neochotně jsem vstal z postele, hodil na sebe tričko, mikinu a rifle, vyčistil si zuby, udělal jsem si kafe a vyšel z domu. Ach, jak mě se nechce.... T-T nasedl jsem na autobus (který jsem jen tak mimochodem musel dobíhat, protože přijel o minutu dřív) , sedl si a přemýšlel. Venku pršelo.... Je to asi divný, ale mám déšť rád...Když jsem vystoupil, chvíli jsem uvažoval, jestli tam vůbec jít. Ale nakonec jsem šel.... Když jsem šel po schodech nahoru na matiku, objevila se moje fakt dobrá - asi nejlepší - kámoška Karin. Heh, no.... Objevila je trochu slabý slovo... Rozběhla se ke mně zezadu a až těsně za mnou vykřikla : "chytej, Tobi!"(Proč mi tak všichni říkají?? Jsem Tobias, ne Tobi... Není mi 10 -,-) a skočila na mě. Já přísahám, že jednou ji zabiju, fakt. Celou matiku jsem prospal...ostatně jako vždycky. Matika mi jde a moje učitelka to ví, takže mě nechává spát. Kéž by takoví byli všichni učitelé....
ČTEŠ
It doesn't matter. Nothing does, not even life. (CZ) (trochu yaoi)
Teen FictionByli jste už někdy v té fázi života, že jste byli tak zničení, že jediné, co jste si opravdu přáli bylo zemřít....? Stejně jako Tobias.....17ti letý kluk, který je, řekněme..... Jiný než ostatní. O hodně.
