~Polibek úsvitu~

část 4.

Angel pov

Potom co jsme dojedly tak jsme se odebrali do svých jeskyní.
Teda jen já, Týna, Kiki a Áňa... Čiči totiž drží hlídku a ňák po půlnoci se vrátí do své jeskyně a jde spát

"Hej Angel?" Zeptala se mě Týna když se dorazili do jeskyně

"Hmm?"

"Nevíš proč byla Áňa celou dobu co sme jedli potichu?"
Její otázka mě zarazila....
Ne protože by byla ňák nevhodná, ale protože na ní neznám odpověď
Ano, Áňa doopravdy byla hodně potichu...

"Já vůbec nevím možná jí něco trápí..." odpověděla jsem ji se smutným obličejem

"hm...." bylo chvíli ticho a pak Týna promluvila

"Možná by sme....se měly zeptat?"
Zeptala se nejistě a já jen kývla a řekla jsem že jo

Když sme dolezly k jejich jeskyni tak sme šli dovnitř a viděly Kiki s Áňou jak si o něčem povídaj a sem tam se zasmějou

"Ahoj" řekla sem a Kiki s Áňou se na nás zlekle podívaly a když si uvědomili že sme to my tak se znovu uklidnili

"Bože já z vás jednou chytnu infarkt!" Řekla s zvýšeným hlasem Kiki a my s Áňou sme se jen smály

"Jen sme sem za vámi přišly s malinkou otázečkou" řekla sem a podívala sem se na Týnu, ta kývla a pak se zeptala Áňa...

"O co jde?"

"Jen sme se chtěly zeptat..." začala Týna, ale najednou stichla asi z doměním 'jestli to je vůbec dobrý nápad'
"-proč si byla u večeře tak sticha? Trápí tě něco?" Dokončila sem

"Co?" Podivala se na mě zmateně a i trochu zklamaně Áňa

"Ani....co se děje?" Zeptala se jí Kiki

"Popravdě?"

"Popravdě" řekly sme všechny najednou a usmali jsme se

Áňa si povzdechla a začala mluvit...
"Když ste mě vzaly mezi sebe tak sem se radovala protože ste někdo kdo mě doopravdy přijal...i když mě tu vůbec nepotřebujete...
Kiki...ty si s Čiči úžasná lovkyně. Ty Angel a Týno ste zase ty co zustavaji často v jeskyni, ale protože ji když je potřeba dokážete ubránit ať to stojí co chce. A Čiči...ta je zase zase úžasná vůdkyně i když se neotevírá a já o ni nic moc nevím.....vím to že je s ní sranda, je nebojácná, úžasná bojovkyně a že by za naše bezpečí dala vlastní život..." všichni sme se na ní podívali se sklopenýma ušima a ocasem bez jakéhokoliv pohybu visícím dolů...
"A já sem jenom domácí který neulovy ani blbýho králíka...."

Bylo ticho...nikdo nevěděl co říct...

Podívali jsme se na sebe a všechny sme cítili neuvěřitelný smutek...
Pak se Týna otočila směrem k Áně která ležela se zavřenýma očima a hlavou na zemi..... šla a lehla si hned vedle ní

"Vůbec nevím o čem to mluvíš Ani...
To ze si v tyhle smečce není o tom že musíš bejt v něčem nejlepší..."

"Jo...de tu o to že tě tu mají ostatní rádi...a mi tě rádi máme..." řekla Kiki

"A ať se stane cokoliv tak nezapomeň... že tě jen tak neřestanem mít rádi...
Já taky byla mazlíček a koukej na mě teď! Sem součástí smečky! A to si i ty!" Řekla sem já...

"Sme smečka....sme rodina" řekla Kiki a usmála se na Áňu která pomalu brečela
"A to všechno zmizí až se všechno naučíš jen to chce čas..." řekla Týna a já se na ní usmála a ona mi ten úsměv oplatila

"Každý tu má své chyby... Týna je moc energetická, Angelka skoro vůbec nevychází z okolí jeskyň, Čiči se vůbec neotevírá ostatním, já sem prostě nemehlo!" Áňa se usmála
"A ty prostě ještě neumíš lovit no a? To se naučíš!"

"Jo! A mi ti pomůžem!" Zarvala sem

"Mhmm" přikývla Týna

"Vidíš? A ne jen že pomůžem tobě...ale i celé smečce! Já se zlepším v lovu, Týna si vyrádí svou energii a Angel se dostane dál než dvacet metrů od jeskyň!" Řekla Kiki

Áňa se usmála a řekla
"Děkuju vám všem... vážně moc"

Pak sme se s Kiki zvedli a udělali naše takzvané 'vlčí obětí'

Čiči pov

Hlídka mi skončila už před deseti minutami a slyšela sem všechno.
Mají pravdu....moc málo se otevírám, ale mám pro to své důvody...

To jak Áňu utěšili, jak jí povzbudily...jak jí pomohli
Po tom co sem je viděla udělat 'vlčí obětí' sem se musela usmát a říct si to že.....

"...Jsem na ně pyšná..."

~~~~~~~~~~~~~~~❤~~~~~~~~~~~~~~~~