Skvělé naplánování

1

Znáte ten pocit, když se ráno vzbudíte a jste si stoprocentně jistí, že se vám ten den nic nepodaří, ba dokonce se všechno posere? Ne? Tak to jste nejspíš děti štěstěny.

Mě ten pocit otravoval hned, co jsem zamáčkl budík. Ještě jsem si nestihl promnout oči a už jsem o něm věděl.

Dnes ne, proboha dnes ne...modlil jsem se v duchu, ale bylo mi to houby platný. Když jsem se o něm u snídaně zmínil kámošům, nejprve se smáli, pak mi dali jednoznačně najevo, ať nesejčkuju a nesnažím se vyvolat paniku. Vše proběhne podle plánu a abych nepomyslel na to, že z toho vycouvám.

Bylo půl osmé ráno. Seděl jsem u stolu, sledoval Mika, Oliho a Ježka, jak se cpou míchanýma vajíčkama, zatím co má porce z talíře vůbec neubývala. Měl jsem žaludek jak na vodě a přemýšlel, kdy tohle všechno začalo. Ježkovi, největšímu žroutovi z nás, bylo mých vajíček líto a tak je jedním ladným pohybem vidličky přesunul na svůj talíř. Ani se neobtěžoval zeptat, jestli může. No ostatně, bylo mi to jedno. Byl jsem rád, že jsem do žaludku dostal ty dva loky čaje na zapití ranní dávky léků, které měly léčit mé deprese a emocionálně mě stabilizovat. Říkal jsem si, jestli jejich síla stačí na mé tři kamarády. Znali jsme se už od školky a naše přátelství překonalo všechna naše společná vítězství, prohry i průsery. Mike a Oli stále ještě vytrvale navštěvovali vysokou školu, zatím co já s Ježkem jsme to dávno vzdali. Já nikdy nebyl školní typ a Ježek teprve ne. Kvůli dnešní akci jsem si v práci vyměnil službu, abych mohl jít až na odpolední směnu, Ježek byl po noční a díky němu si ostatní pochutnávali na snídani, kterou pro nás nachystal. Možná můj žaludek protestoval i proto, že snídani dělal právě Ježek a ještě si pořád pamatoval na večeři minulý týden. To nám Ježek připravil játra na minutku. Vonělo to a chutnalo božsky, než nám řekl, že je vzal po pitvě toho utonulého nebožáka, když uklízel bordel, co doktor vždycky nadělá. Já se poblil hned, Oli mě brzy následoval, jen Mike a Ježek vydrželi. Nic se na mém nově nabitém vztahu k játrům nezměnilo ani po té, co nám Ježek svatosvatě přísahal, že je koupil v masně za rohem. Bydlíme společně v pronajatém bytě a rozdílnější čtyry typy by jste jen těžko hledali. Právě proto nám to asi tak klape.

Naši mě od nich chtěli mnohokrát odtrhnout, nikdy se jim to však nepovedlo.

„Ti tví kamarádi, tě jednou dostanou do kriminálu, Dave!" křičel na mě často otec. Po letech se jeho slova možná vyplní, kdo ví.

No jasně, všechno začalo to ráno u snídaně. Oli četl noviny a narazil na jednu soutěž <<Šance pro mladé filmaře>>

kdyby ta tiskárna novin radši v noci vybouchla...pomyslel jsem si. Tahle soutěž totiž v nás všech vyvolala skryté touhy a možnosti, jak naložíme se svojí budoucností. Podpořeni Oliho nadšením a květnatým proslovem, kdy nás už všechny viděl na červeném koberci, jsme dávali dohromady nápady na krátký film, který do soutěže pošleme. Chytili jsme se téhle šance jak tonoucí stébla a nehodlali se jí pustit. No nejspíš jsme měli.

Jediným, ale dost velkým problémem se stalo financování našeho nového projektu. Ať jsme vysypali všechny kapsy, prohledali všechny tajné i netajné skrýše, nedali jsme dohromady moc peněz. Ani má nebo Ježkova výplata, by nepřinesla dostatek financí.

„Tak si pro ně zajdeme do banky," rozhodl Ježek a prohrábl si dnes nově zastřižený, pětimilimetrový vojenský sestřih na hlavě. Odtud ta jeho přezdívka, jak jste už jistě vytušili. Ve čtvrté třídě ho matka ostříhala dohola kvůli vším, které trápily celou naší třídu. Pár dní jako jediný z plešatců, ano nebyl v tom sám, probrečel noc. Nakonec z toho udělal svojí přednost.