Ale já nejsem blázen..!!!

Probuzení-uvedení k příběhu

Probudím se na nepohodlné posteli, všaechno mě bolí, jsem celá rozlámaná, deka kouše a polštář je moc vysokej. Převalím se na záda a pak až pomalu otevírám oči. Uvidím strop, jenže do očí mi zasvítí paprsky slunce, a tak je musím hned zavřít. MOMENT..!! Ten strop byl bílý, čistě bílý.. já mám přece krémově nažloutlý, asi to bylo jen to slunko. MOMENT.. Já mám před oknem kaštan a navíc mám okna na západ, tam ráno slunko nesvítí... Otevřu oči ještě jednou, teď už o něčem rychleji. Ano, viděla jsem správně. Rychle si sednu a otočím hlavou do prava. "Ty vole, kde mám dveře?" Zeptám se nahlas sama sebe. Tady vzdycky byly, a je tu jen okno.. a v okně mříže... kde to k sakru jsem? A co tady dělám? V uzamčené mistnosti, s mřížema, a hlavně žadnym nabytkem a ničím.. Vypadá to tady jako ve cvokhousu, pomyslim si...
Pak si to uvědomím..
.
.
.
Do prdele, on to nebyl sen. Ja jsem na psychiatrii.. já jsem v blázinci.. hahaha.. proč? Co se vlastne stalo? Vzpomínky se mi mlží a ja si ne a ne vzpomenout..

Takže ahoj:)
Mám tady nový příběh.. teda zatím jen první část, nebo spíš takový úvod..:)
Vím, je to krátký, ale další části budou lepší..:)
Tak snad se vám bude líbit:)
Pá..<3