Sometimes Is Better Just Forget

Kapitola druhá: Nečekaná chvíle

Cestou po chodbě jsem ho měla stále ve své hlavě.Ty jeho modré oči jako to nejjasnější nebe.Ten jeho mírně chraplavý hlas a zpěv, který mě tak velmi uklidňoval, byl tak plný lásky a pocitů.Mohla bych ho poslouchat pořád.Ale stále se mi honilo hlavou, že jsme ještě před tou nehodou nebývali jenom kamarádi, ale i něco víc.

Chodby se začali zaplňovat studenty.Vycházeli ze tříd přímo ke svým skřínkám.Já hledala tu svou.180, 181, 182,..., říkala jsem si v duchu.Najednou mi někdo přikryl oči a já nemohla vidět.Nejdřív jsem kolem sebe máchala rukama a poté dotyční odendal své ruce z mých očí a já mohla vidět.Otočila jsem se a tam v celé své kráse stál Michael.Můj kudrnatý Michael.Ten můj Michael, který měl tak přenádherné oči.Hned jsem ho objala a blahem jsem zavřela oči.V objetí jsem myslela, že se opět zastavil čas.Odtáhla jsem se a ze široka jsem se na něho usmála.

"Konečně tě tady po půl roce vidím!Strašně moc si mi chyběla, Elis." řekl mi a usmál se tím nejkrásnějším úsměvem, co jsem kdy viděla.

"Jsem taky velmi ráda, že jsem zpět.Jsem konečně ve společnosti.Celý půlrok mi dělal společnost buď to personál nebo moje rodiče." prohodila jsem jen tak a zasmála se.

Michael se též zasmál ukázal oběma rukama na skřínky."Budu hádat, hledáš nejspíš svou skřínku."

Přikývla jsem."Hádáš dobře."

Zasmál se a otočil se ke skřínkám. Hledání mu zabralo asi půl vteřiny a poté mi ukázal na mou skřínku s číslem 188.Do zámku jsem strčila klíč a s mírným pootočením se skřínka otevřela.

Ve skřínce bylo pár sešitů a učebnic.Na dvířkách visely fotky přilepené lepenkou.Na jedné jsem byla já a Philip.Oba jsme měli brýle a předváděli jsme chytré studenty, zatímco jsme seděli v lavicích. Poté tam byla fotka se mnou, Ellen a Paulinou, kde jsme společně stáli u Big Benu.Na třetí fotce jsem byla já a Michael.Byla jsem zavěšená na jeho zádech, on mi podpíral nohy, abych nespadla a ze široka jsme se smáli.Nad tou fotkou jsem se musela usmát.On si toho však všiml a usmál se též.

Na další fotce, která mě zaujala, jsem byla já společně s Ladislavem, který mi dával pusu na tvář.V tu chvíli mi hlavou projela myšlenka, o které jsem před několika minutami přemýšlela.

A nakonec na páté fotce jsme byli všichni.Já, Philip, Ellen, Michael a Ladislav.Všichni jsme se usmívali a já tam vypadala opravdu šťastná.Chtěla bych se tam zpátky vrátit.Chtěla bych si na všechno vzpomenout a ne se se vším seznamovat.Přísahám, že mi málem ukápla slza.

Michael pohladil bříšky prstů fotku."Na tenhle moment si moc dobře vzpomínám.Byla to školní exkurze do nějaké továrny.Samotný výlet nikoho z nás neoslovil.Ale poté, co jsme všichni přesvědčili učitelku, tak jsme vyšlapali horu, která byla hned u továrny.Na vršku byl altánek a tak nás všechny napadlo si tam udělat fotku.Mimochodem ten krátkovlasý kluk je...""Ladislav, já vím." skočila jsem mu do řeči.Michael se zarazil."P-počkat, ty ho znáš?" řekl zmateně.

Náhle na nás někdo z dálky zařval."Nazdar Elisabeth!Konečně jsi se vrátila mezi nás!" s těmito slovy jsme se s Michaelem otočili.Stál tam tmavovlasý snědější kluk a vedle něho byli ještě další dva kluci.Přišel trochu blíže k nám.Hádala jsem, že to byla nejspíše ta parta, před kterou mě Philip varoval."Někde jsem zaslechl, že už jsi volná, tak se tě chci zeptat, jestli bys to nechtěla se mnou zkusit?Se mnou by sis hodně užila." jenom jsem tam stála a zírala na něho.Byla jsem velmi zmatená a nevěděla jsem co říct.Ani jsem nevěděla, kdo to je.Podívala jsem se na Michaela, který měl vražedný pohled namířený na něho."Nech ji být Nicolasi.Je tu teprve první den." začal se mě zastávat Michael."A proč jako?Co si jako myslíš?Ty kudrnatá hlavo.Že mi ji přebereš?Tak to ne, chlapečku.S tebou by si to neužila jako se mnou.Chtěl bys říct, co bych s ní dělal?Dělal bych s ní takové věci, že na to do smrti nezapomene." Michael už nevěděl co má říct.Připadalo mi, že má i trochu strach.Ale náhle někdo silou strčil Nicolase do zad, který se svalil velkou velkou ránou na zem.Když dopadl na zem, mohla jsem vidět člověka, který to provedl.Překvapeně jsem se podívala, protože ten, kdo ho strčil byl Ladislav.

"Co si to sakra dovoluješ?!" zařval Nicolas, který následně zrudl vzteky v obličeji.My s Michaelem jsme to sledovali se zatajeným dechem.Celá chodba se zastavila a všichni sledovali Ladislava a Nicolase.Dva kluci, co tam byli s Nicolasem, šokovaně koukali a zřejmě nevěděli, co dělat.

"Ty jsi asi pořádný kus kreténa.Proč sakra útočíš na nevinný duše?Ještě k tomu na holku, která je tady po dlouhé době poprvé?" Ladislav ukázal na mě a stále se koukal na Nicolase.Celá chodba na mě upřela zrak.Cítila jsem se v celku trapně.

"Ty vole, já si sakra můžu dělat, co chci!A ty mi nebudeš rozkazovat!" hulákal na něho Nicolas, který byl stále rudý vzteky a s těmito slovy se postavil naproti Ladislavovi.Ladislav k němu udělal pár kroků.Stál úplně u něho.Koukal na něho z výšky, protože Nicolas byl o něco menší než Ladislav.Nicolas vypadal celkem vystrašeně.Ladislav něco z blízka řekl Nicolasovi, který řekl jasné NE.Ladislav chytil Nicolase pod krkem a nadzvedl ho minimálně deset centimetrů nad zem.Nicolas začínal trochu fialovět a Ladislav ho přitiskl ke skřínkám.Nicolas se snažil vymanit z Ladislavových rukou.

"Ještě jednou se k ní někdy přiblížíš, tak si piš, že ti udělám ze života peklo.Je ti to jasný?" řekl mu Ladislav těsně u obličeje.Nicolas zakýval hlavou a následně ho Ladislav pustil na zem.Nicolas si mnul krk a oči měl mokré od slz.

Ladislav mířil naším směrem a kývl na mě s úsměvem na rtech.Já mu úsměv oplatila.Zabočil do třídy Zpěvu a Hudby.

Můj první den tady a tohle jsem ale opravdu nečekala.

Michael zavřel mou skřínku a podal mi klíč."Půjdeme?" navrhl a já souhlasila.Tak jsme tedy také vyrazili do třídy Zpěvu a Hudby, akorát jsem koutkem oka zahlédla, jak se Nicolas zvedá ze země a drží si pohmožděný krk.