Láska ve sněhu

První svíčka , a máme tu Advent...

No tak Margot, pojď mi pomoct! Zavolá na mě mamka přes celý nákupák, zatím co já jsem zaujatá ohmatáváním všech něčím zvláštních svetrů se třpytkami . Klid mami , zavolám jí na zpět  a doufám že si nás moc lidí nevšimlo. Ach jo, většinou bych se nejraději hanbou propadla. To kvůli mé mámě, někdy mám pocit, že jsem vyspělejší než ona. Ani nevíte kolikrát mě dostala do trapných situací. ( Tedy když pominu tento s křičením přes celý obchod.) Například jednou, když jsme byli společně v divadle a na scéně se začalo střílet z pistole, mamka se tolik lekla, že zařvala a byla ve výsledku slyšet víc než samotný výstřel. No a moje úloha byla jasná. Prostě dělat, že jsem ji nikdy neviděla a sedím vedle ní naprosto náhodou. Nebo si také pamatuji, když jsme byli v restauraci s třemi hvězdičkami a moje mamka se rozhodla, že zrovna teď bude zkoušet, jestli se jí přilepí lžíce na nos, když na ni dýchne. Zkrátka se chová jako malá. 

Přispěchám za mamkou do obchůdku s boty ve víře, že tentokrát to bylo doopravdy tak moc důležité, aby na mě musela křičela přes celý obchod. 

,,Margot, dobře že jsi tady, potřebuji pomoct . Hned podle toho tónu mi bylo jasné, že se zase budu muset stát rádcem ohledně módy  a věcí, které mě absolutně nezajímají. ,,Které kozačky se ti líbí více?" Představ si ale, že si je vezmu s tím parádním kabátem co jsem si koupila minulý týden.  Mami já fakt nevím , třeba tyhle? To měla být otázka nebo odpověď ? Zeptá se nechápavě mamka . Ehm , odpověď, usmála jsem se a doufám, že jí to bude stačit. Taky si myslím Margot. Díky za radu. Super! Oddechnu si. Můžeme  jít už domů? Zeptám se nedočkavě, protože už mě to tam prostě nebaví. Copak ty někam spěcháš ?? Že ty sis našla nějakého chlapce? Zeptá se vtíravě mamka. Ne a ne, odpovím otráveně. Jenom mě to tu prostě nebaví. Nemůžeme projít apsoň ještě jeden nebo dva obchůdky ?  Támhle naproti mají drogérii. Jestli chceš, můžeš si koupit třeba novou řasenku nebo tak, odpoví máma s nadějí, že mě v tom přelidněném nákupáku udrží ještě chvíli. To určitě , to mě teda hrozně láká . Odpovím sarkasticky. Snad si nemyslíš, že mě tyhle věci baví. 

Ale holčičko, ženy tohle nedělají proto, že je to baví , ale proto, že budou pak krásnější. (Usměje se na mě) Ne, díky , i tak mě to neláká. A nepotřebuji to , stejně jsem krásná dost. Úplná královna krásy. ( Zasměji se). Tak a teď už pojď, prosím . Ty si opravdu hrozná, Margot , zasměje se máma.

Když jsme dorazili domů, čekalo mě docela pěkné překvapení. Na stole ležel adventní věnec! Jen tak pro info. Nikdy jsme takhle advent neslavili. V pohodě nám stačil Štědrý den.  Mami? Co tady dělá ten věnec ? 

M: Myslela jsem že budeš mít větší radost až to uvidíš. 

Já: No jasně , to jo, ale nechápu proč tak najednou.

M: Víš Margot, prostě jsme se rozhodli že tento rok budeme slavit i advent.  Aspoň na chvíli bude celá naše rodina pohromadě a také to prý nosí štěstí. 

Já: Hm, tak snad. Štěstí se mi momentálně bude hodit dost. (Pomyslím si )

Margot! Margot ! Uslyším vyděšený hlas z horního patra. Emily co se děje ?! Vykřikne moje máma. Pokud vás zajímá kdo je to Emily, tak je to moje mladší sestra. Je jí 12 let, ale někdy se chová jako kdyby jí bylo 9. No co dodat , prostě pocházím z rodiny velkých intelektuálů.

Přispěchám rychle do pokoje. Emily co se děje ?! Vykřiknu. Nemůžu najít šaty pro Růžovku!!! Znuděně obrátím oči v sloup. Já nevím Emily , určitě ji najdeš. A příště kvůli tomu tak nevyváděj. Okřiknu jí. Už jsem skoro na odchodu když si nemůžu pomoct a zavolám na ni přes dveře : A stejně je to jenom kus plastu, jí rozhodně nebude vadit že si tentokrát nevezme svoje nedělní šaty!     Margot Ewanová ?! Co jsme si říkali ? Uslyším hlas mojí mamky z kuchyně. Emily je ještě malá, jasné ? Nechápe, že její panenka není pravá! Ale mami , už jí je dvanáct ! Já v jejím věku jsem si dávno s panenkami nehrála. Hele , sama víš že by byla chyba, jí ty hračky brát násilím . Snaží se mi vysvětlit máma. Já vím , jenom mě to vytočilo. Sorry mami. V pohodě , usměje se na mě.   Emily , Ivo! Jdeme zapalovat svíčku , tak si pojďte sednout k nám. Už běžím, zavolá táta a společně s Emily si jdou sednout ke stolu.  Takže mami, říkala jsi,  že tyhle svíčky nosí štěstí ? Zeptám se , když už všichni sedíme pohromadě. Přesně tak, holčičko. Odpoví mi spokojeně máma. 

Fajn. S trochou štěstí se mi možná podaří přežít v naší trhlé rodině. ( Pomyslím si ) A zatím co se máma chlubí tátovi co všechno si dnes zase koupila vzhlédnu do okna , a uvidím první vločky sněhu jak se vznášejí nad naší zahradou.