Láska ve sněhu

2. svíčka... SNÍH

Ráno. Takové to klasické ráno , kdy vás vzbudí otravný budík s nepříjemným tonem a vy si jenom sednete na postel a přemýšlíte o sebevraždě. Achjo , jak já nenávidím školu. Hlavně ted kolem Vánoc. V televizích pořád hrají reklamy o Vánoční pohodě , obchody jsou plné různých dárků ale stejně je to k ničemu , když se musí chodit do školy. To si prostě člověk nemůže užít. Pořád jenom úkoly a takové ty blbosti okolo. Vstanu a přehodím přes sebe župan , jelikož je mi po ránu hrozně zima. Seběhnu schody... no dobře, pokusím se seběhnout schody a pak mi dojde že jsem na to moc líná. V kuchyni si nasypu cereálie s mlékem a usedám k televizi. No , je to stejně houby platné protože stávám tak brzo že většina kanálů ještě ani nevysílá. Takže si jako vždycky sednu ke stolu a přemýšlím o tom co mě zrovna dnes bude čekat ve škole. Když si ale zrovna kontroluji jestli mám všechno v tašce uslyším hroznou ránu. No jo , Emily se vzbudila. Jak typické! Když spí ona , nikdo nesmí pomalu ani mrkat aby jí to náhodou nevzbudilo , ale když spí rodiče nebo já , tak se smí všechno. "Dobré ráno,, Pozdraví mě Emily jakmile seběhne schody. " Tobě taky,, usměji se a snažím se na chvíli zapomenout kolik práce mě ještě dnes čeká. Kouknu na hodiny. 6:30. "Měla bych se jít už obléct,, Pronesu jen tak sama pro sebe a vydám se po schodech. To co si vezmu na sebe mě ani tolik nezajímá. Asi jsem divná. Ale nepotřebuji aby mi všechno k sobě dokonale ladilo jako jiným holkám. Vlasy sčešu do drdolu , popadnu tašku a jdu se obout. "Margot ty už jdeš ?,, Uslyším matčin hlas. " Mami , ty už jsi vzhůru ? No jasně už jdu ,, Odpovím. (Teda spíše zakřičím mámě do horního patra , no jo naše komedie s křičením pokračuje) ,,Tak si hlavně nic nezapomen!" Zavolá na mě ze shora. ,, Proč bych si měla něco... ale to je jedno" Řeknu si sama pro sebe a vyrazím ven. Je docela dost zima. Taková mrazivá , že vás po ní štípou ruce. Už jsem skoro za barákem když na mě zavolá Tim. ,,Margot počkej!,, "Půjdu s tebou,, No co , už je mi všechno jedno , pomyslím si. Jen tak mimochodem tak Tim je můj soused , a docela dobrý kamarád. Známe se už od dětství. Ale svoje mouchy má samo sebou taky. ,, Čau , jak je ?" Zeptá se když mě konečně doběhne. ,, Ale jo , ujde to , co ty ?" Zeptám se , i když je mi to tak trochu jedno. ,, Skvěle"! Zazubí se na mě. ,,Doprovodím tě , jo ?" ,, Když chceš" Odpovím. Ve škole je to klasika. Nuda a nuda , takže nic zvláštního. Teda jo , vlastně jo! Když u nás byl pan učitel třídní a dával nám kázání o tom jak jsme hrozná třída , ho od někud trefila papírová vlaštovka do oka. Byl tak uražený že se celý zbytek hodiny řešilo kdo tu vlaštovku hodil. Jak jinak než zbytečně. Ale at to byl kdokoliv tak musím přiznat že má dobrou mušku. Při cestě domů jsem zase potkala Tima. Jak on to dělá , že vždycky ví kde jsem. Docela mě to děsí. ,, Hele , nechtěla by si jít dneska ven ?" Zeptá se , při čemž se velice červená. ,,Ehm , jo určitě" Usměji se. Stejnak nevím proč najednou se mnou tráví tolik času. Že bych se mu snad ... ale ne, je to jenom kamarád. A navíc je to totální blbost. Dojdu domů , sundám tašku a skočím na gauč. ,,Domov!" Zabreptám s obličejem v polštářích.,, Že bych si dala něco k jídlu ?" Zeptám se sama sebe. ,,Vlastně ani nemám hlad" Zapřela jsem svojí vlastní otázku. Chci zapnout televizi , když uslyším zvonek. Po otevření dveří je to překvapivě Tim. ,,Když si říkal po škole , myslela jsem si až později" Usměji se na něj. ,,Já ale neříkal přesně kdy , mohlo to být ted i klidně za hodinu" Začne se bránit. ,, No jo prosimtě , tak já jdu" Oblékla jsem se a společně jsme vyšli na naší zahradu. ,,Tak , co chceš dělat?" Zeptám se. ,, Ehm , já nevím , nechceš se jen tak projít ?" Zeptal se s doufáním že neodmítnu. ,, Tak proč ne ? " Odpovím a dáme se oba do kroku i když sami pořádně ještě nevíme kam vlastně půjdeme. Víte , nikdy jsem nevěděla že je Tim tak pozorný. Docela sympatický. Tak ještě aby ne , když jsme spolu strávili dětství. Asi po hodině se zase docouráme ke mě domů. ,, Bylo to docela fajn" Usměji se. ,, Tak to někdy zopáknem ?" Zeptal se tentokrát více sebejistě Tim. ,, Tak jo " znova se usměji. Nevím proč ale začnu se dívat do jeho oříškových očí. Sněhové vločky se mu začnou zachytávat ve vlasech a na ramenou , a já si uvědomím že jsem zase po dlouhé době štastná. 

Nevím , jestli to nebylo to předešlou svíčkou. Ale hlavní je , že mě tento týden čeká ještě jedna.