Tak trochu jiné Vánoce /short story/

Tak trochu jiné Vánoce

„Crrr..." Caroline se prudce posadila na posteli a bolestivě se uhodila do hlavy o poličku. Její kamarádka Grace, u které Caroline přespávala, mezitím zamáčkla budík. Byl pátek 20.prosince a Grace s Caroline šly dnes naposledy před vánočními prázdninami do školy. Caroline milovala Vánoce, ale na tyhle se ani trochu netěšila. Stěhovala se s celou rodinou do Austrálie, tátova firma tam otevírala novou pobočku. A ona musela opustit vše, co znala. Proto také dnes přespávala u Grace, bylo to poslední společné přespání tady v Anglii, zítra Caroline odlétá do Austrálie. Celý den bylo pošmourno a Caroline měla stejnou náladu jako počasí. Ani její kamarádka se necítila jinak. Den proplouval kolem nich a Caroline byla většinu času mimo reálný svět. Pobývala pouze ve své hlavě a svých myšlenkách. Když nastal den odletu... Grace se přišla s Caroline rozloučit k jejich domu. Před domem stálo taxi, které je mělo dovézt na letiště, a pan Lancaster nandával poslední věci do kufru auta. Jeho žena kontrolovala, že tu nic nenechali. Většina jejich věcí už byla v jejich novém domě, kousek od Sydney, kam bude pan Lancaster dojíždět do práce a Caroline tam bude chodit na střední. „Carol..., budeš mi strašně moc chybět." rozvzlykala se Grace a ani Caroline neměla daleko k slzám. „Musíš mi pravidelně psát. Všem nám bude bez tebe strašně smutno." „Prosím, už nic neříkej." Caroline se rozbrečela a pevně kamarádku objala. „Caroline odjíždíme," paní Lancasterová popoháněla Caroline, aby jim neuletělo letadlo. Sama ale měla slzy na krajíčku, i když se do Austrálie těšila, věřila, že si její jediná milovaná dcera brzy najde nové kamarády. Caroline pustila Grace a rozešla se k autu, otočila se zpátky na Grace a ještě naposledy ji objala. „Musíš za námi o prázdninách přijet," zašeptala Caroline Grace do ucha. A potom se s pláčem rozeběhla k taxi. Její táta za ní zavřel dveře a nastoupil do auta vedle řidiče. Grace stála na příjezdové cestě a se smutkem v očích sledovala odjíždějící taxi.

Cestu na letiště, ani samotný let Caroline moc nevnímala. Vzpomínala na vše, co spolu s Grace prožila: „Že na ten strom nevylezeš?" pokřikovala o deset let mladší Caroline na o deset let mladší Grace stojící pod stromem. V té době ještě nebyly kamarádky. „Ale ano, vylezu," když se Grace pro něco rozhodla nikdo jí to nevymluvil. Chvíli ji to trvalo, ale za chvíli seděla na větvi spolu s Caroline vysoko v koruně stromu. Jenže na tenkou větev to byla příliš těžká zátěž, a tak pod oběma dívkami hlasitě zapraskala. Dopadly rovnou na zem a obě byly pořádně potlučené. Grace se se smíchem na rtech podívala na Caroline, která také zadržovala smích. „Áááá... tobě teče krev!" „Co? Kde?" Grace jenom prstem ukázala na její celkem malé čelo. Caroline si automaticky nahmatala jizvu, již schovanou ve vlasech. Při této vzpomínce se nepatrně usmála, ale úsměv zase zmizel, když si uvědomila, kde je. Na letiště pro ně zase přijelo taxi, které je odvezlo k jejich novému domovu. Caroline došla do svého nového pokoje, kde už byl všechen její nábytek a spoustu krabic, v kterých byly zabalené její věci. Caroline se natáhla na posteli a zavřela oči. Zaslechla otevírání dveří, ale oči nechala zavřené. Pocítila, jak si k ní na postel sedá její mamka. Mamka začala Caroline hladit po vlasech, přitom jí řekla: „Beruško, já vím, že se ti stýská a že to pro tebe bude těžké, ale společně to zvládneme. Ano?" Caroline otevřela oči a nepatrně se na maminku pousmála.

Uběhly tři dny a Caroline se už trochu oklepala. Dolehla na ni sváteční atmosféra a docela se na tak trochu jiné Vánoce těšila. Tady v Austrálii je v zimě tak kolem 13°C, takže je tu mnohem tepleji, než kolik je kdy o Vánocích ve Velké Británii.

Již 24.prosince už bylo vše připravené na Vánoce. Když večer Caroline uléhala do postele, myslela na to, jak doma v Anglii je spousta sněhu a Grace dnes byla se všemi jejich spolužáky venku. Myslela na své prarodiče, s kterými pravidelně trávili vánoční svátky, myslela na svůj starý pokoj, na jejich dům, který se zasněženou střechou vypadal vždy nádherně. Kdež to tady snad sníh ani neznají. Usnula ve smutné náladě. Nevěřila, že by kdy zase mohla být tak šťastná jako v jejich roztomilém, i když malém domečku na severu Anglie.

Avšak čas rány hojí, což ale Caroline zatím nevěděla. Když se 25.prosince ráno probudila, nejdříve ji ani nenapadlo, že jsou Vánoce. Ležela v posteli a dívala se do stropu. „Doma jsem na stropě měla nalepené drobné hvězdičky, a teď jen čistý bílý strop bez ozdob." Caroline pocítila silnou melancholii a v očích se zaleskly slzy. Pevně sevřela víčka, aby se nerozbrečela. Na dveře někdo zaťukal. „Caroline? Už jsi vzhůru? Nesu ti snídani. Otevřeš mi prosím?" „Už jdu tati." Caroline vylezla z vyhřáté postele a došla ke dveřím. Otevřela je a za nimi stál její táta. Usmíval se od ucha k uchu a v ruce držel tác s pomerančovým džusem a tousty s marmeládou. Caroline se při pohledu na něj také usmála. „Díky tati, nasnídám se, oblíknu a přijdu dolů, jo?" Pan Lancaster jen přikývl a pohladil svoji dceru po vlasech, ta mu vlepila pusu na tvář a zavřela mu dveře před nosem. Pan Lancaster se mírně zamračil a šel vylíčit své ženě, jak u dcery pochodil. „Nemá to lehké Jacobe, musíš ji pochopit. Dej jí čas a vše se spraví. Ale na tebe určitě naštvaná není. Věř mi. Hm?" „Věřím ti Mary, tobě vždycky. Nechtěl jsem jí ublížit." „Víš, napadl mě jeden dárek, co by Caroline udělal radost. Sice by ho dostala trochu později, ale to by určitě nevadilo."

Caroline mezitím snědla snídani a oblékla se do tepláků a trička. Tak se dárky rozbalují nejlépe, sice to není nic slavnostního, ale to nevadí. Nejspíš bude sedět na zemi a šaty by si mohla ušpinit nebo roztrhnout, teplákům to nevadí. Sešla dolů a rodiče na ni už čekali na gauči v obývacím pokoji. „Dobré ráno." „Dobré ráno Caroline," usmáli se na Caroline rodiče, „jak ses vyspala?" „Dobře mami." Caroline se usmála, věděla, že tím udělá rodičům radost.

Za doprovodu vánočních koled začali rozbalovat dárky. Byli tu i dárky od prarodičů, tetiček a spousty dalších příbuzných. Byl tu i dárek od Grace, nejspíš ho dala paní Lancasterové před tím, než odjeli, a ta ho přidala mezi ostatní dárky. Caroline se v očích zaleskly slzy, otevřela album plné fotek, na kterých byla ona s Grace. Na některých fotkách s nimi byli i jiní lidé, ale fotek s Caroline a Grace bylo mnohem víc. Caroline už slzy neudržela a prostě se rozplakala. Rodiče si klekli vedle ní a obejmuli ji. Slova nebyla potřeba a Caroline byla ráda, že není sama, že má své úžasné rodiče a poprvé ji napadlo, že život tady, nemusí být zas tak špatný. Na její tváři se pomalu začal rozlévat šťastný výraz a koutky jejích rtů se pomalu zvedly k úsměvu. Seděli tak, všichni v objetí, možná 5 minut, možná půl hodiny. V tu chvíli pro ně čas neplynul. Ale vzácný a krásný okamžik přerušil pípavý zvuk. Krocan byl upečený a potřeboval vyndat z trouby. Paní Lancasterová běžela hned do kuchyně, aby se sváteční oběd nespálil. Caroline vyrazila za ní, aby ji pomohla a pan Lancaster poklidil v obývacím pokoji a šel připravit stůl k slavnostnímu obědu.

Uběhly dva dny a Caroline se stále držela dobrá nálada. Včera večer si dvě hodiny povídaly s Grace, a Caroline ještě teď bolely koutky úst, jak se smála. Dnes měli obhlídnout novou školu a také zajet do supermarketu. Caroline se těšila, možná půjdou i na prohlídku města. „Jaké asi je Sydney?" Avšak dnes její otázka neměla býti zodpovězená. Asi po dvou hodinách se všichni vraceli zpět do jejich nového domova. „Jak se ti ta škola líbila, Caroline?" „Jo, je hezká." „Já si myslím, že je suprová." „Jistě tatínku, máš pravdu." Caroline zadržovala smích, ale nakonec se první rozesmála maminka, a to už to nikdo v autě nevydržel.

„Caroline?" tatínek zaparkoval kousek od jejich domu, odsud nebylo dům vidět. „Ano, tati? Proč nejedeš dál?" „Máme pro tebe s maminkou ještě jeden dárek," prohlásil tatínek a otočil se dozadu na Caroline, která seděla vzadu na zadním sedadle, „Maminka ti zaváže oči, ano?" Paní Lancasterová se natáhla dozadu k dceři a přes oči jí zavázala černý šátek. Auto se rozjelo a za chvíli zase zastavilo. Za chvilku se vedle Caroline otevřely dveře a někdo, nejspíš tatínek, jí pomohl vystoupit. „Teď pojď rovně...pozor schod...počkej rozvážu ti tkaničky...můžeš si sundat boty...tady máš bačkory...a teď si pomalu sundej šátek, budu počítat, ano? ...3...2...1...můžeš." Caroline pomalu stahovala šátek, ale nechala zavřené oči. „Překvapení!" neslo se všude kolem ní. Caroline otevřela oči, ale to už ji v náručí svírala její nejlepší kamarádka, za ní stáli její rodiče a povídali si s rodiči Caroline. „Ty si tady." vyrazila ze sebe Caroline. „Ano, je to super viď. Přijeli jsme na prázdniny. Musíme si těch deset dní pořádně užít." Caroline spadla čelist, když si to uvědomila, zavřela pusu a kamarádku silně objala. Slov nebylo potřeba. Stejně Caroline v tu chvíli zapomněla, jak se vůbec mluví.

KONEC