Smrt v patách

Prolog

Sára

     Ahoj, jmenuji se Sára, ale moji kamarádi mi říkají Kelly. Je mi osmnáct let a bydlím pouze se svou babičkou Kateřinou v malé vesnici na Vysočině. Můj život byl již od začátku podivný. Ale o mých sedmnáctých narozeninách se jeho nenormálnost projevila naplno. 

     Ale abych začala od začátku. Jako malá jsem mohla jistým způsobem vnímat duchy. Tedy aspoň si myslím, že to byly duchové. Mohla jsem cítit jejich doteky a slyšet jejich hlas, i když jsem nikdy nerozuměla. Jenže to se změnilo, když mi bylo patnáct let. Tehdy jsem dostala podivnou nemoc. Ani ti nejlepší doktoři ji vlastně nedokázali pojmenovat. No takže dva dny jsem strávila zcela mimo sebe. Teda řeknu vám, je to dost na nic pocit, když nevíte nic o celých dvou dnech vašeho života. A pak si mě v nemocnici nechali čtrnáct dní na pozorování. No, ale abych se dostala k tomu, proč vám to tu vyprávím. Od té doby již duchy nemůžu ani slyšet, ani cítit. Mohu pouze vnímat jejich přítomnost. Ale místo toho si s nimi mohu povídat. Tedy ve svojí hlavě. I když občas se ozývají ve velmi nevhodné chvíli. 

No a když mi bylo sedmnáct, tak se objevil někdo, kdo mi vlastně všechno osvětlil.