Já jsem Emma

Část 2-škola,Adam

Když jsem přišla do třídy trochu jsem se porozhlídla a první volné místo co jsem uviděla tak bylo moje. Ve třetí lavici bylo volno a rovnou celá lavice. Všichni se tam už mezi sebou bavili jen já tam seděla tak sama. Když zazvonilo na první hodinu koukla jsem se kolik nás je ve třídě. Bylo nás fakt hodně.
Najednou někdo vešel do třídy,myslela jsem si že to bude učitel,ale on to byl jenom nějaký kluk. Měl na sobě černou mikinu a trochu roztrhaný džíny. Byl tmavovlasý a měl zelené oči. Awwww.
Trochu se rozhlédl a když se na mě podíval hned jsem se musela usmát. Sednul si ke mně a já byla strašně ráda,že nebudu sedět sama.
,,Ahoj",řekl.
,,Ahoj :) ,proč jsi si sedl zrovna ke mně? Jsou tady i lepší holky než jsem já ne? "
,,To možná ano, ale mě se líbíš ty. A vůbec jak se jmenuješ? Já jsem Adam."
,,Jo, aha promiň, já jsem Emma."
,,A ty bydlíš tady v Praze?"
,,Ne, já bydlím v takový malý vesničce, Vestec, máma říkala že tam to má co nejblíž k práci a navíc jsme si tam mohli postavit dům." S tím nám ještě pomáhal táta nó.
,,Aha tak to je super a taky docela velká náhoda, já tam totiž bydlim taky."

Dnes jsem byla zase ve škole. Povídala jsem si snad celý den jen s Adamem. Vyprávěl mi historky ze základky a taky, že má mladšího bráchu,kterého musí občas vyzvedávat z družiny.

Hraje basketbal. Určitě je moc dobrý.