Z pohledu Sam
Seděla jsem na pohovce v obýváku a koukala se můj oblíbený pořád 'Jak jsem poznal vaší matku' nevím ale pořád se u toho směju. Najednou se to vyplo.
"Omlouváme se ale máme pro vás důležité zprávy" řekla ženská která měla na sobě tunu make-up
"Dnes kolem ranních hodinách, jsme našli další tělo, opět bylo v temné uličce. Nikdo však neví kdo je pachatel. Podle svědků byla právě mrtvá žena v podvečerních hodinách v kině, pak prý šla na opačnou stranu od kina, ale jak je možné že se objevila právě tady. Na opačně straně než kudy se vydala? Zatím není známo. O dalších informacích vás budeme informovat."
Toto už není možný, tohle už je čtvrtá vražda za týden. Tohle se tu ještě nikdy nestalo, možná že jsme blázen, ale musím zjistit kdo to je. Bydlím blízko kina a tu dívku kterou ukazovaly znám, byla to mámina kamarádka.
Bojím se vycházet ven i když je den, člověk neví co se může stát. Nikdo, nikdy toto pachatele neviděl, to prostě není možný. Proč se tohle musí dít po tom co jsme se sem nastěhovala.
Podívala jsem se kolik je hodin, je sedm takže mám ještě čas. Pomalu jsem vstala a šla do pokoje. Ze skříně jsem vyndala úzké džíny, bílé tílko a lehký černý svetřík. Oblíkla jsem se a šla do koupelny, lehce jsme se namalovala a šla dolů do chodby. Nazula jsem si boty a kabelku si hodila na rameno. Šla jsem po ulici a nejednou se ze mnou objevil stín, byl až moc blízko otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Podívala jsem se na zem, ale zase byl zamnou otočila jsme se tedy znovu, ale zase tam bylo prázdno. Kurva co se to děje.
Mám strach, bojím se, že mě nikdo sleduje. Rozeběhla jsem se tedy k mé práci, ale pořád jsme za sebou cítila něčí přítomnost, ale vím že kdybych se otočila tak vím že tam nic nebude. Radši jsem běžela dál. Konečně jsem byla u práce. otevřela jsem dveře a vběhla dovnitř. Oddychla jsem si a utřela si pot z čela.
Šla jsem do šatny a oblékla se d mého pracovního oblečení, pracuju jako recepční v největší firmě
"Dobrý den" pozdravila jsem když jsem přišla
"Dobrý, Samanto" řekla moje kolegyně a já si usedla za stůl a mohla začít pracovat.
***
"Samanto jdu na oběd, jdeš taky?"
"Ne děkuju, mám ještě hodně práce" usmála jsem se a začala si číst papíry které mi sem daly vedoucí. Cítila jsem se divně, když jsem tu byla sama, zase jsem cítila něčí přítomnost. bylo mi špatně, potila jsem se.
"Já tě stejně dostanu!"
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Doufám že se část líbí :)))
Bauuska & Linda <3
