My Life

Vrať se..

Stal tam Pavel. Co tady děláš? Zeptala jsem se hnusnym a smutným tónem. Jdu si jenom pro věci a hned zase jdu řekl mi hnusne. Aaahhha odpověděla jsem mu. Vrať se prosím řekla jsem a zklopila jsem hlavu. Nemůžu řekl mi. Proč ne ona ti to udpusti řekla jsem Pavlovi. Prostě ne řekl mi Pavel. Dobře a vrátíš se ? Zeptala jsem se Pavla. Já nevím řekl sklesle. Pavel mě už zabalenou tašku a odcházel. Ahoj vrať se brzo prosím řekl jsem mu. Ahoj řekl mi a na zbytek mi neodpověděl. Pavel nasedl do auta a odjel. Ve dveřích jsem furt stala a brecela jsem. Proč brecim? Zeptala jsem se sebe. Ani nevím nezvladam to řekla jsem si pro sebe. A co nezvladam? Ptala jsem se sama sebe. To ze můj nejlepší kamos odjel a ze opustil moji nejlepší kamosku? Nebo co! Já nevím říkala jsem si v duchu. Utřela jsem si slzy a šla jsem do ložnice. Vzala jsem si notebook a zapla jsem si Hobitta. Usla jsem. Ahoj zlato vzbudil mě něčí hlas. Ignorovala jsem se a spala jsem dál. No tak zlato vstavej řekl Gertík. Co je ? Řekla jsem ospale. Nic jenom jsem te chtěl slyšet řekl. Já se usmala. Nechám te spát řekl mi Gertík.. Zůstaň potrebuju ti něco říct řekla jsem Gertíkovi. Gertík se sedl a začal poslouchat. Byl tady Pavel rekla jsem. Co kdy? Odpověděl mi Gertík. No když jsem se v 11 vzbudila tak jsem šla do kuchyně a slyšela jsem dveře tak jsem šla ke Kačce do ložnice a Pavel si balil věci. Zeptala jsem se ho co tady dělá a on mi řekl ze si jenom vezme věci a zase jede. Pak jsem se ho zeptala jestli se vrátí a on prej ze neví atd... Řekla jsem Gertíkovi. Aha odpověděl mi. A ví to Kačka zeptal se Gertík. Já nevím ale dozví se to az uvidí ze tam nemá věci řekla jsem mu. To je taky pravda odpověděl mi Gertík. Už je doma ? Zeptala jsem se Gertíka. Jo je odpověděl mi. Šla jsem ke Kačce do ložnice a zaťukala jsem. No řekla Kacka z ložnice. Mužů zeptala jsem se. Jo odpověděla mi. Když jsem otevřela dveře Kačka seděla u skříně a brecela. Byl tady řekla jsem Kačce. Kdy ? Říkal neco ? Začala se ptát Kačka. Jo řekla jsme ji. No tak rikej řekla s natšením. No prej neví kdy se vrátí,prej že se nemůže vrátit atd.. Řekla jsem Kačce. Kačka začala zase brečet. Slib mi něco řekla jsem Kačce. Co? Řekla mi Kačka. Slib mi ze už nebudeš brecet řekla jsem Kačce. To nejde řekla Kačka. Zkus to řekla jsem ji. Dobře odpověděla mi.

Už uběhl týden a Pavel nikde. Kačka furt trpí. Chtěla jsem ji ho dosat z hlavy aby byla zase veselá, vtipná,mila aby byla zase to zlaticko který bylo dřív. Dvakrát jsem se ji ptala jestli s na má půjde ven ona nic. Nedokážu ji pomoct. On se musí vrátit. Pavel se ještě ne ozval. Nikdo neví kde je. Ptala jsme se všech. Nidko nic nevit. Je mi strašně líto. Cely den prosedi doma na okně a kouká ven. Do školy nechodí. Viděla jsem ji jen 2 jist. Zhubla už 5 kg bojím se co to s ni ještě udělá. Ale prostě když se ji zeptam na jídlo tak nemá zájem. Nikoho nechce vidět. Večer jsem ležela v posteli a cinkl mi mobil. Vzala jsem mobil do ruky a přišla mi zprava od Pavla.

Ahoj.-Pavel.

Vrať se prosim. Zhubla 5 kg neviděla jsem ji jist cely den prosedi doma na okně a učími do blba. Je smutna. Už není taková jaká byla. - Lucka

Já nemůžu. - Pavel.

Proč ne ? - Lucka

Když jsem nu tohle napsala tak si to jenom zobrazil.