Love Triangle [Larry AU]

9. kapitola-

A/N: konečně je tu další =D myslela jsem na vás =) ale nemám název pro kapitolu, tááákže napadá vás něco? =D doufám, že vás napadne něco, co sem budu moct dosat =D takže to nechávám na vás.

Pěkné počtení. =)

Louis:

„Proboha! Je to Zayn!“ slyšel jsem vedle nás Harryho. Koukal na nás, jako by viděl ducha. Potom se otočil a vážně rychle odešel. Cože? Co je Zayn? Chtělo se mi brečet. Já jsem tak zmatený. Proč ode mě pořád utíká? A navíc mi ani neřekne proč. Co jsem udělal? Nemůžu na to stále přijít.

„Vidíš?“ otočil jsem se na Zayna.

„Jo a je to fakt divný…“

„Zayne. Lou. Se mnou.“ Slyšel jsem Perrie. Razným krokem prošla kolem nás.

„Pezz ale co oběd?“ zeptal se zmateně Zayn.

„Hned!“ řekla frustrovaně a dlouze koukala Zaynovi přímo do duše. Já se ani neodvážil polknout, takže jsme ji ochotně následovali. Jen jsme vyšli z jídelny, ale hned jsme byli sami.

„Víš snad co se děje s Harrym?“ Zayn k ní šel a chtěl si jí přitáhnout za pas. Ona ho ale odstrčila. Oba na sebe překvapeně koukli.

„Promiň…“ omluvila se, ale najednou se zamračila.

„Vlastně ne! Teď na mě nesahej.“ Sykla na něj a otočila se ke mně. Kdybych teď nebyl na pokraji deprese, tak bych se jí i bál. Takže jsem tam jen tak stál a čekal, co mi řekne. Jen jsem doufal, že to nebude nic špatného.

„Lou… ty podvádíš Harryho… s… bože!“ schovala tvář do dlaní, jen na chvíli a když se na mě znova koukla, měla v očích bolest a skoro slzy.

„Podvádíš Harryho s mým přítelem?“ vyhrkla najednou. Já na ní jen zíral.

„C-co… já… Zayn… cože?“ oba jsme koukli na Zayna. On se červenal.

„No, tak s tím asi jdeme ven. Pezz, Lou Harryho nepodvádí a já nepodvádím tebe. Miluju tě. Ale no…“

„Spali jste spolu.“ Řekla Perrie. Usmála se na něj a skočila mu do náručí. Začala ho líbat po tváři a zasypávala ho tím, jak v něj věřila a jak ho taky miluje.

„Perrie odkud si na to téma vůbec přišla a tobě to nevadí?“ zeptal jsem se nadějně, že mi něco poví. Možná je to tohle, co se s Harrym děje.

„Prý se rozšířila další pomluva.“ Koukla na mě ale Zaynovi zůstala v náručí. Já na ní nedočkavě koukl.

„A ta zní?“

„Nebyl si Harryho první a možná ho teď i podvádíš.“ Spadla mi čelist.

„O-on tomu věří?“

„Je na pochybách, věřit tomu nechce, jen z toho má divný pocit.“

„A nebyl jsem jeho první. Myslel jsem, že mu to nebude vadit. T-tobě to nevadí, že ne? Tak proč jemu jo?“

„Víš, on tvrdí, že panenství je vzácnost, kterou dáš někomu, koho miluješ. Mně to nevadí, protože sic jsem nebyla první, hodlám být poslední.“ Zasmála se. Zayn jí dal pusu na tvář a pošeptal ‚Jen ty.‘

„A teď ví, že to byl Zayn, kdo byl můj první. Bože! Co budu dělat? Myslíte, že si to nechá vysvětlit?“

„No, já bych za ním zkusila zajít a vysvětlila to. Říkal, že on svoje panictví dal někomu, koho opravdu miluje, tobě. Takže…“ dlouze jsem se na ní koukl a kývl.

„Jdu hned za ním. Nechám vás tu o samotě.“ Usmál jsem se a šel Harryho hledat.

Max:

„Vážně jí mám znova pozvat? Ještě dneska? Vždyť už mi dneska řekla ne.“ Niall na mě vyčítavě koukl.

„Vzmuž se! Udělej to, jak jsem řekl, a neřekne ti ne. Tak dělej.“ Postrčil mě k ní. Seděla u stolu sama a mračila se na mobil. Ona byla tak nádherná. i když se mračila. Otočil jsem se za sebe, abych ještě Niallovi řekl, že na to nemám, ale byl už pryč. Zhluboka jsem se nadechl, otočil se a šel k ní.

„Ahoj El.“ Zvedla pohled a vřele se na mě usmála. Skoro jsem nad tím obrázkem padnul.

„Maxi! Ráda tě vidím. Sedni si.“ Poklepala vedle sebe a ještě jednou se zamračila na mobil.

„No vidíš to?! Já nevím, co si myslet! Lou Harryho podvádí, ale pořád jsou spolu a  aghhh.“ Zamračila se ještě víc a mrskla s mobilem do tašky.

„El, nestarej se o ně. Víš… vlastně by sis měla dát pauzu od Louise.“ Rychle na mě koukla s vykulenýma očima.

„No j-já jsem tě chtěl pozvat dneska… ven.“  Vzpomněl jsem si na rady od El i Nialla a zkusil to znovu, lépe.

„Víš, moc se staráš o to, jak dostal Loua, ale on tě nechce. Je ve vztahu, takže bys ho měla nechat být, protože ti za trápení nestojí. Zasloužíš si lepšího. Někoho kdo bude obdivovat tvoje nádherné oči. Někoho kdo se bude smát na každém tvém vtipu. El jsi nádherná jak z venku, tak zevnitř. Opravdu se mi líbíš, ale jsem jen jeden z tvých kamarádů, jen jeden z blbů, co ani neumí normálně pozvat holku na rande. Takže… obětovala bys mi jeden večer?“ koukala na mě s otevřenou pusou.

„R-rande? S-se mou?“ vykoktala ze sebe. Já trochu znervózněl, ale jak řekla ona, nesmím to dát najevo.

„Jo, rande.“ Řekl jsem. Ona rychle zavřela pusu a usmála se a kývla. Já tomu nemůžu uvěřit! Ano! Jo! Konečně! Oba jsme koukli do stolu a byli jsme úplně zticha. Nemohl jsem se přestat usmívat.

„Takže moje hloupé vtípky se ti líbí?“ začala se červenat.

„Stejně jako ty.“ Překvapeně na mě koukla a zčervenala ještě víc.

„Ale já jsem přece…“

„Nádherná.“ Přerušil jsem ji.

„Chtěla jsem říct obyčejná.“

„Pro mě ne.“ Ona koukla na hodinky a pak se na mě usmála.

„Musíme jít na další hodinu.“ Zvedli jsme se a stáli tam chvíli v tichu.

„Tak já ti pak ještě napíšu.“

„Dobře. Měj se.“ Usmála se a šla. Nemohl jsem tomu uvěřit.

„Jo!“ zajásal jsem si. Skoro jsem začal tancovat, ale musel jsem už jít na tu hodinu. Tohle musím říct Niallovi.

Eleanor:

Vešla jsem do třídy a sedla si vedle Chriss.

„Co ten hloupučkej úsměv?“ koukla jsem na ní a až v tu chvíli jsem si uvědomila, že se usmívám.

„To nic, jen mám večer rande.“ Usmála se.

„Rande?“

„Jo.“ Vypískla jsem. „Jsem tak šťastná, ani to nejde popsat.“

„Lou tě někam pozval?“ zeptala se nevěřícně.

„Cože? Ne Louis ne. Max mě pozval.“ Usmála se ještě víc.

„Už bylo na čase, abys mu řekla jo.“

„Cože?“  prokroutila očima a otočila se na tabuli.

„Chriss!“

„Slečno Calderová, chcete nám něco říct?“ napomenula mě učtelka.

„Ne.“ Hlesla jsem a koukla do země.

Jak to myslela, že už bylo na čase, abych mu řekla ano?

A proč jsem vlastně tak nadšená, když to není Lou?