"Říkala jsi, že tě vyzvedne Sophie" začal
"Vždyť vyzvedla"
"Ne, nevyzvedla. Byl jsem u nich, že proberu něco s Liamem. Sophie byla doma. Celý den"
"Tak kdo tě vyzvedl? A kde jsi pak byla?"
Mlčela jsem.
Kdybych mu to řekla, tak bude ječet.
"Takže mi nic neřekneš?"
"Ne" zašeptala jsem
"Proč?"
"Nechci ti to říct"
"Proč mi to nechceš říct?"
"Protože bys na mě křičel"
"Lily, víš, že mi můžeš říct všechno"
"Tak se tě ptám znovu"
"Kde jsi byla?"
"Na obědě"
"Tohle jsi mi nechtěla říct?"
"-počkej. S kým jsi byla na obědě?"
"S nikým"
"To ti tak věřím. Dělej, řekni mi to"
"..."
"Mám si to zjistit?"
"Jak bys na to asi přišel?"
"Úplně normálně, stačí jen někomu zavolat a budu to vědět"
"Nebudeš"
"Nevěříš mi? Fajn"
Něco naťukal do mobilu a dal si ho k uchu.
"Čau, můžeš mi zjistit, kde byla Lily?"
"Tak před třema hodinama"
"+44 365 918 696" proč někomu říká moje číslo?
"Fakt? Fajn.. díky" odložil telefon na stolek a podíval se na mě.
"Tak Nick.." řekl, sakra.. ten jeho nasraný výraz..
"Dobře víš, že ho nemám rád, protože tě pořád dokola balí" mluvil tak potichu..
"Proč jsi mi to neřekla?" Zašeptal, to, že šeptá neznačí nic dobrého.. za chvilku bude křičet.
"Tak proč?" Znovu zašeptal, měl ruce v pěst.
"Protože bys byl naštvaný. A to teď jsi"
Falešně se zasmál.
"Takže s ním něco máš?!" A je to tu, už křičí.
"Nemám"
"Lžeš!"
"Nelžu!"
"Ale jo, lžeš! Proč by ses s ním jinak slézala za mými zády?!"
Rozbrečela jsem se. Sakra.. první slza, druhá, třetí..
Nedokážu mluvit, když brečím.
Šla jsem do naší ložnice, třískla jsem dveřmi.
Nachystala jsem si spotrovní tašku a házela jsem si tam nějaké oblečení.
Otevřeli se dveře, vkročil Harry.
Dala jsem tam poslední věc a zapla jsem zip.
"Kam jdeš?"
Chtěla jsem kolem něj jen projít, ale chytil mě.
"Kam jdeš? Před hádkami neutečeš"
"Ale před tebou jo" řekla jsem sotva slyšně.
Vysmekla jsem se mu a šla jsem se rychle obout, do ruky jsem si vzala bundu.
Vzala jsem si klíče od auta.
"Kam jdeš?" Vzal mi mou tašku, nechtěl mi ji dát.
"Pryč" vytrhla jsem mu ji z ruky. Utřela jsem si slzy a rychle jsem šla do auta.
"Lily!" Utíkal za mnou, nasedla jsem do auta a zamkla jsem ho zevnitř, aby si nemohl nastoupit.
Stoupl si před auto.
Snězí a on je jen v tričku s krátkým rukávem. Je mu zima.
Otevřela jsem trochu okno.
"Lily, lásko. Prosím, nikam nejezdi. vysvětlíme si to" křičel, abych ho slyšela.
Jen jsem pokroutila hlavou.
Vycouvala jsem. Jela jsem pryč.
Za rodičema, měli jsme tam jet zítra společně s Harrym, ale když mi nevěří..
(Vysvětlení za chvíli)
______________________________
Je devět hodin večer, je doma mamka, táta i brácha, měl přijet až zítra, ale měl volno, tak přijel dřív.
Jsem s nimi v obýváku.
Je mi tady dobře, takhle s rodinou zase pohromadě.
Někdo bušil na dveře.
"Já tam jdu" řekl brácha a pustil mě z objetí.
Za chvilku jsem slyšela jen řev, šla jsem tam.
"Ona kvůli tobě brečela, ty blbče!"
"Ale já nechtěl, aby brečela, jasný?! Byl jsem nasraný!" Pak se na mě podíval hned, když mě zaregistroval.
"Lily.. já-" brácha ho za mnou nechtěl pustit.
"Pust mě za ní!" Mračili se na sebe.
"Lily. Prosím. Vysvětlíme si to. V klidu" řekl mi
Kývla jsem, tak ho za mnou brácha pustil.
"Lily, já jen-" chytil mi tvář, couvla jsem od něj.
"-jen jsem byl naštvaný, protože jsi s ním šla na oběd a neřekla jsi mi to. Ještě předtím jsem našel v koupelně těhotenský test, který byl pozitivní a bál jsem se, že to dítě není moje.."
"Počkat! Pozitivní?" Zamračila jsem se
Jak jsem odešla, byl negativní a asi jsem ho tam jen zapomněla..
"Jo, pozitivní" usmál se
"Bez tebe jsem se s ním potkala jen dvakrát, tak mě pozval jen na oběd, nevím, co furt řešíš"
"Nevěříš mi ani po tolika letech, Harry.."
"Věřím, jen jsem se bál, že jsem tě omrzel, chápej.. jsme spolu od jedenácti let"
"Harry.."
"Ne, nic neříkej, omlouvám se" objal mě a dal mi pusu do vlasů.
"Takže budeme mít miminko?" Usmál se
Do zadku chlupatého mývala..
"Jestli byl nakonec pozitivní, tak ano.."
"Miluju tě" dal mi pusu
"Já tebe taky"
Důvěra je nejdůležitější.
Ale žárlivost je důkaz lásky.
Ale zase s žárlivostí nepřehánět.. někomu to může vadit..
