"Tak dobře a jak dlouho bude to malování trvat?" "Dva týdny," odpověděla její matka. "No, tak dobrá," svolila dívka. "Ale nezapomeň si uklidit!" "Proto přesně nesnáším na malování." "Alice!!!" "Ano, mami," odpověděla dívka. V duchu doufala, že se jí matku podaří přesvědčit, jenže její tryky už na ni dávno neplatily.
Ještě si dobře vzpomínala, jak to bylo s tím odborným tričkem. V druhé třídě měla takové hnusné oranžové triko s tyrkysovým potiskem ''for love for live'', které vůbec nechtěla nosit. Jenomže její matka po ní chtěla, aby si ho oblékla. Alice však vymyslela lest, jak to obejít. Ze své skříně si vyndala kupičku oblečení a za ni zastrčila to strašné oranžovotyrkysové triko. Její život byl tak krásný a bezstarostný dokud... dokud... dokud... Aličina maminka nešla dát do skříně vyvalilo se na ni oblečení. Od té doby Alice musela to triko nosit (naštěstí jí bylo brzy malé) a ještě si od té doby musela uklízet skříň sama. Nezabraly ani prosby, její matka byla neoblomná.
Od té doby věděla, že podvádět se nesplácí a že její matka její maminka se nedá uprosit.
Alice si rychle zaběhla do svého pokojíku s růžovými stěnami, které se měly přebarvovat na žluto. Vzala si svou těžkou černou tašku a utíkala do školy.
Děkuji všem, kteří to s tímto příběhem nevzdali.
206 slov
Janča
