Už teď se mi špatně dýše,
ředitel k nám domů píše,
že je to na vyhazov,
táta řekne málo slov.
Místo slov jsou lepší rány, slétávají se sem vrány,
vřeštím jako pavián,
nejsem žádný hrubián.
V dopise se mnoho píše, schovávám se do své skrýše,
táta znovu naštve se,
schovávm se na střeše.
Ze školy mě nevyloučí,
táta už se se mnou loučí,
posíla mě do polepšovny,
nevím jestli je to vhodný.
Mamka v koutě tajně brečí, bratříček tam u ní klečí,
sám však slabě naříká,
nařídil si budíka.
Po roce je zase vidím,
doma zase šťastně bydlím, maminka se raduje,
bratříček se láduje.
Už zas chodím do školy,
nedělám si úkoly,
táta zase hrozně běsní,
snad to zpravím krásnou básní.
