Bože!

1.

"Hej, Marinette!" uslyšela jsem, když jsem si vyndávala z tašky věci na hodinu literatury.

Bleskurychle jsem se zvedla, protože jsem ten hlas okamžitě poznala. Byl to Adriden. Promluvil na mě.

Přešla jsem k jeho lavici a posadila se na ni. Tikky by na mě byla pyšná. Pořád mi vtlouká do hlavy, že alespoň před Adrienem mám být suveréní a víc si dovolovat.

"Ano?" odvětila jsem.

"Co jste včera brali na chemii? Nebyl jsem tady, tak... jestli bys mi nedala opsat svoje poznámky..." vychrlil na mě.

"Eee, j-jasně... jasně, že jo." dostala jsem ze sebe.

Klid Marinette, hlavně klid. Potřebuješ si ho získat, ne se před ním ztrapnit. Kývat nohama. Musím se donutit kývat nohama. No... No tak nohy!

Když se mi konečně povedlo rozpohybovat nohy, začala jsem být uvolněnější.

Adrien nic neříkal.

"Mám ti přinést sešit?" zeptala jsem se.

"Nene, budu radši, když mi ho dáš po škole." trochu nečekaně odpověděl.

Začali jsme si konečně normálně povídat, o Vánocích.

Musela jsem u toho vypadat asi hodně nadšeně a rozrušeně, což jsem teda byla, vždyť jsem si taky nezávazně povídala s Adrienem, ale o mých pocitech nikdo venku vědět nemusel.

Tohle jsem si uvědomila v tu chvíli dky do třídy vstoupila Chloe se Sabrinou v patách.

"Marinette má asi druhý Vánoce, když si s ní Adrienek povídá, co?" pronesla jízlivě.

V tu chvíli se ve mě všechno zvedlo a najednou jsem měla sílu se jí postavit.

"Kdybych já měla mít Vánoce pokaždý, když si se mnou Adrien povídá, asi by mě ty Vánoce naprosto omrzely. Taky mít Vánoce několikrát za den není žádná sranda. To ty bys s takovouhle měla Vánoce jednou za uherskej rok, protože to tvý vnucování se, pokřikování a pomlouvání ostatních se ani za povídání považovat nedá!" s klidem jsem odvětila.

Chloe jen úsečně zasupěla něco ve stylu "Sabrino, jdeme!" a obě dvě zmizely ze dveří třídy.

A já stále seděla na Adrienově lavici a houpala nohama jako robot.

Celá třída na mě civěla a asi se ještě pořád vzpamatovávali z toho, jak jsem s Chloe zametla.

I Adrien se na mě koukal. Ale smál se. Dál jsme si povídali a Chloe se Sabrinou přilezly až těsně po zvonění.

V hodině učitelka musela někam odběhnout. Jakmile se za ní zabouchly dveře, přistál na mé lavici papírek.

"Dělej, seber to!" potichu na mě zakřičela Alya.

Následovala jsem její příkaz a opatrně jsem psaní rozložila.

'Nechápu jak ses jí dokázala takhle postavit. Byla jsi úžasná. Vždycky se chci o něco takového pokusit, ale na poslední chvíli si řeknu, že to není správné. Ale ty jsi mi dnesk dokázala, že je.

A. ;)'

Dočetla jsem zrovna ve chvíli, kdy se na chodbě ozvaly tlumené kroky.

Učitelka se vrací. Urychleně jsem se dala do odepisování, o tuhle šanci nesmím přijít.

'Ani já nevím jak jsem do dokázala... Ale mám z toho super pocit ;)

M.'

Byla jsem nadšená z toho co se právě děje.

Ale Chloe očividně ne. Zlověstně se na mě koukala. Najednou se její ruka vyšvihla do výše. A jsem v loji. Udělá mi průšvih z toho, že si píšu s Adrienem.

"Ano Chloe?" uslyšela jsem chraplavý hlas naší chemikářky.

Chloe po mě hodila poslední vražedný pohled a já věděla, že teď to přijde.