... "Oh, ano. Můžeš jít dále. Pan ředitel tě očekává" hlavou mi pokynula ke dveřím od ředitelny. Znova jsem se pořádně nadechla a zaklepala. Bála jsem se.
''Dobrý den, jsem Rosaline O'conell. Byla jsem hlášená ve školním rozhlase.'' řekla jsem to samé jako sekretářce.
''Ahoj, posad se prosím,'' pokynul rukou k sedadlu kde jsem si sedla ''potřebuji si s tebou promluvit o vážnějším případě. Týká se tvé absence. Máš více než 4o% zameškaných hodin biologie.''promluvil. Já pomalu začala pracovat informace které mi ted řekl. Věděla jsem, že na hodiny biologie chybím víc než normále. Ale ne,že jsem zameškala skoro polovinu všech hodiny za toto pololetí. Máme dvě hodiny týdně. V úterý a ve čtvrtek.
''Můžeš mi dát důvod, proč nechodíš na hodiny?'' řekl trošku naštvaně. Znejistila jsem. Nerada bych se chlubila svým důvodem proč nechodím na hodiny biologie.
''Pane řediteli, před 4měsíci mi umřela prababička. Byly jsme si nehorázně blízké, jako sestry. Zní to divně, já vím, ale nehorázně pro mě znamenala. Od té doby docházím ke psycholožce každý čtvrtek. Nepotřebovala jsem aby se to někdo ze školy dozvěděl a proto jsem nechodila na hodiny.''Měla jsem slzy na krajíčku ale podařilo se mi je zahnat.
''To je mi opravdu líto. Ovšem látku si budeš muset dopsat. Jsem domluvený s panem učitelem Huntrem, že si můžeš učení doplňovat ve čtvrtek po škole a poté si napíšeš test. Ted už můžeš jít.''
''Děkuji. Nashle'' odešla jsem z ředitelny a zamířila rovnou ke skřínkám.
Pan učitel Paxton měl pravdu, do třídy se už nevrátím jelikož za 5min zvoní. Do skřínky jsem vrátila učebnice, přezula se a vydala domů. Nemám to daleko. Bydlím v Crawley, nedaleko od Londýna což se mi hodí.
Doma jsem byla za necelých 5minut. Bydlím s rodiči. Lillian a Jonathan O'conell. Jsem jedináček a nějak zásadně mi to nevadí. Svoje rodiče miluju. Nejen kvůli tomu, co pro mě dělají ale i za to, jak se ke mně chovají a jak mě vychovali. Dnes ale doma nebyly. Asi nejspis v práci. Oba dělaji u realitní kanceláře a tak čas od času vyjedou z města.
Bydlíme v rodinném domě z 18.století. Dům má 2 patra a obrouvskou zahradu. Mám vlastní pokoj s koupelnou v poschodí. Když jsme dům zařizovali tak jsem si jí musela 'vydupat' zacož jsem dneska jen ráda.
Bylo krátce po půl šesté večer a já si vzpomněla na bráchu. Oh ano, můj "bratr". Nejsme biologičtí sourozenci. Pouze přátelství přerostlo v sourozenost. Známe se ze školky. Byl v podstatě i moje první školková láska. Ve školce jsem se s ním nebavila, spíš jsme si dělali naschváli a žalovali jeden na druhého a opačně. Poté jsme se setkali ve škole. Nejdřív to byla samá nenávist pak to došlo k přátelství a skončilo sourozenectvím. Šli jsme spolu i na střední školu jenom on studuje informatiku v ekonomice. Za chvíli mam být u něho. Bydlí na druhé straně města ale mě to nedělá problém. Rodiče teda spíš tatka ma lehčí motorku a mě dovolil si ji kdykoliv vypůjčit protože ví kde až brácha bydlí. Vzala jsem si klíčky z misky a napsala lístečkem, že jedu k bráchovi. Popadla jsem helmu otevřela vrata od garáže a nastartovala motorku. Jak já ten zvuk miluju. Helmu jsem si pořádně nasadila a ujistila se, že je správně zavázaná. Popojela jsem motorkou na silnici, zavřela vrata o vyjela k bráchovi.
Za necelých 15min jsem stavěla na příjezdovce. Vypla motor, sundala si helmu a šla zazvonit. Během chvíle se ve dveřích objevil nádherný kluk. Vyčesané vlasy, tělo bez známky tetovani nebo piersingu, nádherně vonnící a božsky vypadající. Niall. Niall Horan. Můj 'bratr'.
"Ahoj! rad tě zase vidím" pozdravil a obejmul me a na tváři se mu vyklubal rozkošný usměv. Pozval mě do vnitř přesněji do jeho pokoje. Byl stejně velký jako ten můj. Měl tu televizi s xboxe i wii, ntb a hodně dalších věcí. "S čím si potřeboval poradit?" Zeptala jsem se a nahodila usměv. "Noo.....no...víš,"šlo to z něj jak z chlupatý deky "nějak se mi nedaří dohrát v COD* poslední level, myslel jsem jestli bys mi nepíchla?" Konečně to dořekl.
"Ty seš blbej, já myslela že potřebuješ poradit v lásce a ono mu nejde dohrát poslední level." Řekla jsme se smíchem a došla pro ovladač na televizi
"Nejměj se mi! Nebo tě zlechtám a ty víš jak já umím lechtat." Dořekl a nathoval se ke mě s myšlenkou ulechtání mě k smrti. Jsme nehorázně lechtivá a tak sem se pro jistotu přestala smat a hodila po Niallovi ovladač. Ten to všechno zapnul. Skvěle jsme se bavili a já byla ráda, že tu někoho mám, komu můžu 100% věřit.
*COD- Call of Dutty)
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Hiii, chci strašně moc poděkovat za přečteni)) jen chci říct/napsat (:D) že se story teprve rozbíhá) dejte tomu šanci)
P.S-koment nebo hlasování by potěšilo :333
Good night. xxx -E
