ŠKOLA ŽIVLŮ: Kámen života

Rozhovor

Otevřela jsem oči a vyletěla jsem z postele. Dneska jedu do školy živlů! Konečně. Celé prázdniny jsme se s Kate těšily. Domluvily jsme se totiž, že pojedeme spolu. Máma mi udělala snídani. V minutě jsem ji snědla. Oblékla jsem se, a běžela za Kate. Kate vyšla ven.
"Ahoj." Pozdravila mě.
"Ahoj." Odpověděla jsem.
Tak jsme šly. Kate za sebou táhla modrý kufr a já měla zelený. Na náměstí jsme potkaly Elisabeth. Nesla si svůj velký bílý batoh pomocí vzduchu, tedy batoh letěl vedle ní. Kolem nás prošlo pár prváků, kteří se vzrušeně vykecávali o tom, jaké to asi ve škole bude. Jedna holka přišla až k nám a začala se vytahovat: "Já jsem element vody." Asi netušila, že právě stojí před elementem vody.
"Blbost." Řekla jsem.
"Vážně." Lhala holka.
"Já jsem element vody," řekla jsem jí, "a tohle je element vzduchu."
"Pěkně kecáš." Ubezpečila mě holka a dala si ruce v bok.
"Dokaž to!" Vyzvala jsem ji.
Holka se zatvářila jako mistr světa a ve vzduchu vykouzlila trochu vody.
Já, Elisabeth a Kate jsme se rozesmály.
"To určitě neumíte." Ušklíbla se holka.
"Určitě?" Zeptala se Elizabeth.
Holka přikývla.
"Tak se dívej!" Řekla jsem a vykouzlila jsem pod ní velikou louži vody. Kate ji zmrazila. Elisabeth foukla a holka spadla na led. Pak jsem tu louži rozmrazila. Holka byla tím pádem úplně promočená. S holkama jsme se smály a nastoupily jsme do limuzíny. Ta nás odnesla do školy. Uprostřed cesty jsem se zvedla a šla na Wc. Když jsem konala potřebu, přišli na záchod dva kluci a zřejmě si mysleli, že tam nikdo není, protože jeden se zeptal toho druhého: "Tak jak to provedeme?"
"Kámen zla je ukrytý v nejvyšší věži školy. Musíme se tam nějak dostat." Povídá ten druhý.
"Ale jak, Georgi?"
"Nevím, Jacku."
Vyšla jsem z kabinky a nasadila výraz tipu já to všechno slyšela, a šla jsem si zase sednout. Kluci byli asi z posledního ročníku. Jeden měl hnědé vlasy a hákovitý nos a druhý byl blonďák. Oni si zřejmě pomysleli, že takový mrně jako já jim jejich plán nijak nepřekazí a ten blonďák mi zapálil vlasy. Uhasila jsem si je vodou. Kluci si plácli. Já jim přimrzla ruce k sobě. Ušklíbla jsem se a šla jsem pryč. Všechno jsem to řekla Kate a Elisabeth.
"Kámen zla?" Diví se Kate, "Co to je?"
"Nevím." Řekla jsem, "Ale ti kluci to chtějí ukrást."
Po chvíli limuzína přistála. Vystoupily jsme. Škola se nijak nezměnila. Čtyři věže, jedna pro každý živel, jedna věž, ta nejvyšší... nejvyšší! To je ono. Tak tam je asi ukrytý ten kámen, o kterém ti kluci mluvili. Ve škole se k nám připojily Lenny a Jacqueline.
"Nebudete věřit co jsem nám zařídila!" Informovala nás nadšeně Lenny. "Máme být Společně, nás pět!"
"To je super!" Radovaly jsme se všechny.
"Nebude tam Jennifer, že ne?" Lekla se Elisabeth.
"Neboj, nebude." Ujistila ji Lenny.
Všechny jsme se objaly.
"Ale jak se ti podařilo přemluvit ředitele?" Nemohla tomu pořád uvěřit Jacqueline.
"Snadno. Jsme přece elementy."
"Ale já ne." Namítla Kate.
"Ale jsi." Ujistila ji Lenny. "Jsi z nás nejdůležitější. Bez tebe bychom Nightmare neporazily. Kdybys nepřišla, asi bychom už nežily. Díky, Kate."
"Asi máš pravdu." Přisvědčila Kate.
Lenny odemkla náš byt. Vypadal úžasně! Dokonce ještě líp než náš minulý byt s Kate. Ve svém pokoji jsem sebou plácla na postel a v tu ránu jsem spala jako zabitá.