ŠKOLA ŽIVLŮ: Kámen života

Věštba

Probudila jsem se v noci. Dostala jsem hlad. Šla jsem do kuchyně a vyndala jsem si z ledničky jablko. Zakousla jsem se do něj. Pak jsem slyšela kroky. "Kate? Jacqueline? Lenny? Elisabeth? Jste to vy?"
Žádná odpověď. Vykoukla jsem ze dveří kuchyně. Lekla jsem se. Byla to Elisabeth. Nevím jestli mě viděla. Pak ale řekla jiným hlasem, než je ten její:
"Ona se vrátí, vrátí se. S kamenem zla získá znovu ještě větší moc, než měla kdykoli předtím, musíš ho najít jen ty, nikdo jiný, musíš ho zničit, jinak bude neporazitelná."
Pak zmizela. O čem to mluvila? Kdo se vrátí? Zeptám se Elisabeth. Nezaklepala jsem a otevřela jsem dveře jejího pokoje, protože jsem čekala, že asi nebude spát, když ještě před chvilkou byla v kuchyni.
"Elisabeth, co jsi dělala v kuchyni?"
"V kuchyni?" Diví se Elisabeth.
Přikývla jsem.
"Já jsem v kuchyni nebyla." Řekla Elisabeth.
"Ale byla." Trvala jsem na
svém. "Mluvila jsi jiným hlasem a říkala jsi, že se někdo vrátí.
Že někdo chce ukrást ten kámen zla. A když ho vezme, bude neporazitelná."
"Víš... Jacky, táta říká, že když se má stát něco strašného, tak já na to upozorním. Třeba když máma umírala..." Elisabeth popotáhla, "přišla jsem za ním do pokoje a řekla mu, že někdo, koho měl rád do týdne zemře. Ale nemohla jsem to vědět. Máma byla zpěvačka a herečka. Natáčela film v Austrálii. Táta čekal do neděle, v neděli večer se táta radoval, že nikdo neumřel. V pondělí ráno nám přišel dopis, že letadlo, ve kterém letěla máma spadlo. Táta mě začal nenávidět. Dal mě do děcáku. Od té doby jsem ho neviděla." Elisabeth se rozplakala. "Mabelle v děcáku říkala, že spáchal sebevraždu."
Objala jsem Elisabeth. "Nebreč..." Snažila jsem se ji utěšit, "Teď máš nás..."
"Já vím... jste ty nejlepší kamarádky, jaké si člověk může přát. Vážně."
"A co Jennifer?" Zeptala jsem se.
"Tu dal táta do nějaké nóbl internátní školy." Vysvětlila Elisabeth.
"A kdo myslíš, že by se mohl vrátit?" Zeptala jsem se Elisabeth.
"Třeba Nightmare." Řekla Elisabeth.
"Možná..." Přisvědčila jsem.
"Pojď do knihovny." Vyzvala jsem Elisabeth. Ta se zvedla a odemkla venkovní dveře. Vkročily jsme do úplné tmy. Našly jsme knihovnu. Byla zamčená.
"Chytni se mě." Řekla mi Elisabeth.
Chytila jsem se a najednou jakoby se se mnou zhoupl svět.
Byly jsme v knihovně.
"Jak jsi to udělala?"
"Jsem přece element vzduchu, ne?" Objasnila mi situaci Elisabeth.
Našly jsme knihu s názvem Kouzelné kameny. Elisabeth našla kapitolu kámen zla. Četla jsem: "Kámen zla je tmavě rudý kámen, mající schopnost zrady a nenávisti. Ten kdo ho vlastní, se stane nejmocnějším."
"Myslíš, že bychom o tom měly říct ostatním?" Zeptala se Elisabeth.
"Asi jo..." Odpověděla jsem, "Jsou přece taky elementy."
Vzaly jsme knihu a šly jsme zpátky do našeho bytu. Měla jsem pocit, že hned jak jsem si lehla na postel mi zazvonil mobil, že mám vstávat. Dneska máme první hodinu (nečekaně) ovládání vody. Alice se chvástala se svou novou uniformou, která byla prý strašně drahá.
"Zato někteří," pohodila hlavou směrem ke mě a Kate, "Mají pořád ještě staré uniformy."
"Jenomže ti někteří, nemají potřebu si každý týden kupovat novou uniformu, Alice."
Alice naštvaně dupla. "Jenomže já jsem Alice."
Obrátila jsem oči v sloup a šla jsem si sednout na svoje místo.