Nikdo než my

•2•

Momentálně začala první hodina což je čeština. Já ji nikdy neměla moc v lásce ale dnešní pololetí a vůbec celý rok jsem chtěla mít lepší známky než na základce. Nevěděla sem vedle koho si mám sednout. Ale zahlédla jsem jednu holku, která taky vypadala že tady první rok. Tak jsem k ní šla a samosebou sem se zeptala "Ahoj, je vedle tebe volno?" Zeptala jsem se mile a usmála se. Jenže ona se jenom zamračila a vyjela na mě " Ty si jako myslíš že tě jako vedle sebe pustím?! Tak na to zapomeň běž si sednou třeba k Joshovi" Ani jsem jeji slova nevstřebala a dlouhým krokem jsem odešla na druhý konec třídy kde seděl Josh a ťukal si něco na mobilu a měl taky nabarvené vlasy což mi přislo trošku divný ale hned jsem zatřásla hlavou abych tu myšlenku vyhodila z hlavy. Usmála jsem se a zeptala jsem se znovu. Doufala jsem že teď mne už nikdo neodbije jinak budu muset seďet snad na zemi. " Ahoj, já jsem Emmy a je vedle tebe ta židle volná?" Josh si zvedl hlavu a usmál se na mě a jenom přikývl hlavou. A zase se začal soustřediť na svůj mobil ale pak se zase otočil na mne a koukl na mé vlasy a hned se mu rozšířilu oči jenom jsem pokrčila jedno obočí a udělala jsem face alá ,, Jsi ok?,, On se jenom usmál a hned se zvedl natáhl ruku a představil se " Já jsem Josh ale to už podle mě víš" také jsem natáhla ruku a potřasli jsme si.

Po hodině se už nic moc nedálo měli jsme zbytek 6 hodin. Jak už hodně zvás ví a určitě i zažila, tak jsem málem usla. Po skončení školy jsem vyrazila domů než jsem však stihla udělat krok k domovu tak mě zastavila něčí ruka na mé paži. Byl to Josh a vypadal udýchaně asi za mnou musel běžet. No já jsem se mu ani nedivila že mne bylo tak těžký chytit mezi tím davem studentů. No ale zptátky k Joshovi, když se zastavil opřel se o kolena a z hluboka dýchal až jsem se lekla jestli mu něco není. On ten výraz pochopil a hned že je v pohodě tak hned zdvihl ruku a vystrčil ukazováčel směrem k obloze. Hned jak se vydýchal tak se na mě kouknul a zeptal se na ně co mi úplně vyrazilo dech " Emmy nechceš jít třeba večer někam do kavárny nebo do restaurace?" Při tom se usmál a čekal na mou odpověd já jsem jenom přemýšlela či něco nemám a bylo to vlastně fuk tak jsem jenom přikývla. Josh mi ještě řekl čas a místo setkání. Po chvilce jsem konečně vyrazila  domů.

Když jsem přišla dom a odemkla nikdo nebyl doma, jako vždycky, tak jsem šla do pokoje a lehla si na postel a zapla notebook a pustila si film u kterého jsem si připravovala oblečení na stekání s Joshem. Docela jsem se těšila. Vybrala jsem si džínové kraťásky k ktomu tílko a na to barevné triko přes sebe lehký svetřik kdyby mi byla zima. Moc jsem se těšila.