Svým sovím zrakem jsem pohlédla na menší domeček skoro na kraji Godrikova dolu.
Dveře byly vyrvané z pantů a mě došla tvrdá skutečnost.
„Jamesi?!"
Nemůže být mrtvý, je to pouze vtip, musí to být vtip.
Pamatuješ?
Jako v našem čtvrtém ročníku, dělali jste se Siriusem, že jste mrtví a my zatím spolu s Remem šíleli strachy.
Měli jste z toho dvou měsíční trest, ale vzpomínali jsme na to se smíchem.
Já na tuhle chvíli se smíchem vzpomínat nebudu.
„Je mi to moc líto."
Já... já nechtěla, přísahám. Promiňte!
Je mi moc líto, ale lítost nepomůže.
Musím jednat.
Udělat správný krok.
Jako tehdy.
Překážky...
Zábrany...
Tvrdá realita...
Tak to bývá, to snad pochopíš.
Snad ano.
ČTEŠ
Hedvika❌
FanfictionMiluju tě, Jamesi Pottere. Miluju tě a navždy budu. A... Promiň. *** Nenávidím tě, Lily Evansová. Nenávidím tě a navždy budu. A... jejda, tobě, se omlouvat nepotřebuju. *** Bývali jste mí přátelé, Remusi, Siriusi, Petere. Ale sami dost dobře víte...
