Rákos, nebo "rákos" ? [one piece yaoi, egypt AU] POZASTAVENO!!!

1. Část

Z temného stínu písečné duny porostlé seschlým houštím se vyplížil podivný tvor. Jeho vzhled byl tak bizardní, že zařadit jej mezi jakýkoliv druh prostě nešlo. Dlouhé uši, ostré zuby v protáhlé tlamě a lví ocas. Tělo zvláštním způsobem zkroucené nebylo možné nijak klasifikovat. Při pohledu na něj vás napadlo jen jediné: chaos. Usadil se ve shluku rákosí na břehu a pozoroval okolí. Líné rameno Nilu se zakusovalo do písečného břehu. V bažinatých meandrech se hemžila hejna mušek, vznešení bílí ibisi hřadovali v polích papyru, lotusové květy plovaly na hladině líně, udávajíce směr proudu jinak stojatých vod. Na březích se to hemžilo zemědělci, kteří sem v tuto dobu vodili napojit svá stáda. Dusným vzduchem se nesly výkřiky znavených egypťanů a bučení dobytka.

Sutechovi to přišlo až příliš normální. To, co hledal tu nebylo. Rozhodl se ještě chvíli pozorovat všední obraz před sebou, dokud přeci jen nenašel, co hledal. Nepatrné zvlnění hladiny poblíž místa, kde se právě tísnilo stádo krav ve snaze dostat svůj příděl vody. Stačilo chvilku pozorovat ztrácející se vlnku, než z vody těsně před nejodvážnější krávou vyrazil obrovitý krokodýl. Nebyl to ten obyčejný dvoumetrový exemplář, tenhle musel mít nejmíň metrů pět. Obrovská tlama se rozevřela a stáhla vyděšený tur pod hladinu. Voda se rozvířila a smísila s krví, jak ve stádě zavládla panika. Lidé se marně snažili uklidnit běsnící krávy bezhlavě prchající z vody.

Bůh chaosu ještě notnou chvíli pozoroval smrtící šou, než se změnil na oblak páry a vznesl se do vzduchu, jen aby přistál na rákosu ani ne metr od krvavé skvrny. ‚Hrozná smrt' pomyslel si, jak na hladinu pomau vyskakovaly jako korkové špunty kousky rozervaných vnitřností. Taková morbidní síla. „Nech už toho divadla a vylez ještěrko..." Oslovil velikého krokodýla. To už se změnil ve vysokého opáleného muže v křiklavě barevném egyptském rouchu. Jediné, co do doby nesedělo byla zbarvená skla zakrývající jeho oči. Ikdyž svým způsobem zas ztak nevyčníval. Egyptší lékaři byli schopni výroby brýlí, jen je ještě nenapadlo je použít jako clonu proti slunci. „ Přestaň napichovat ten svůj barevnej zadek na můj rákos." Ozvalo se z vody, než se před ním zjevil druhý bůh ve své lidské podobě. Vysoký, nazelenalý muž se žlutýma očima a jizvou přes celý obličej. Tvářil se naštvaně, jako ostatně vždy. „Hmm... A nepřišel jsem právě kvůli tomu, Krokouši? Co?" Nad takovou odpovědí ještěr zasyčel. „Hm? Sobek se nám zlobí? Co tě tak nakrknulo ještěrko... že by ti shora? Nebo někdo odspoda?" Krokodýlí bůh na druhého úkosem pohlédl: „Je tu nuda. Nic se tu neděje a mou jedinou zábavou je už jen strašení zemědělců. Ani královská bárka už po Nilu nejezdí." Nad tím Sutech jen pokýval na souhlas hlavou. „To máš pravdu. Od tý doby, co ten blázen obarvil nil na červeno je tu mrtvo.

Proto jsem přišel."  Sobek se nevesele pousmál, než odpověděl: „Aby ses mi vysmíval? To je ti podobný ty nevkusná kreaturo." Sutech nahodil hraně ublížený výraz: „To se mě dotklo! Takhle o mě smýšlíš? Jestli si opravdu myslíš, že se ti chci smát, tak já můžu zas klidně jít..." a už se měl k odchodu. „Ani se nehni Sete, nikam nepůjdeš, dokud já neřeknu. Jsi na mém území. Tady o tvém osudu rozhoduju jen a jen já." Po tváři boha chaosu se roztáhl široký úsměv: „ Fu fu fuu... Já věděl, že se rozhodneš správně..." Zašvitořil, přibližujíce se každým krokem blíž k druhému. „ Zde vládnu nad vším životem i smrtí. Pamatuj si to Sete. To znamená, že i nad tvým." Zasyčel na oko nebezpečně krokodýl, ostrým nehtem dolujíce zbytky kravských střev ze zubů. „Já vím, já vím... Jsi nevyzpytatelný, jako vody tvého milovaného nilu... Tak co říkáš teď na ten rákos?" ještěrovi blýsklo v očích. „Chceš se bavit o mém rákosu? No budiž. Pohleď tedy, jak se krásně rovně rostlý, na jeho velikost, jak tlustý má stonek... Hm?" Nad posledními ještěrovými slovy se Sutechovi spustila krev z nosu. „ Hm? Vskutku nádherný exemplář... Rád bych si jej prohlédl. Dovolíš?" A užuž sahal po krokodýlově suknici. Ten jej však hodlal dusit trochu déle. Pleskl boha chaosu přes nenechavé prsty a řekl: „ Kam se to dobejváš? Rákos roste támhle." A ukázal rukou ledabyle směrem k hustému porostu té proklaté rostliny. Pobaveně zacukal ještěřím ocasem, který vykukoval zpod jeho suknice. „Jen se kochej, jdu si odpočinout do chrámu..." Řekl krokodýl ještě, než se začal pomlau měnit v mlhu a mizet. Před tím, než se vytratil úplně, stihl se špičky zeleněho ocasu chytit i teď už napumpovaný Sutech a spolu s ním zmizel.