Květinář - Short story

Už je to taková moje denní rutina. Každé ráno už se nemůžu dočkat, až zase přijde. Až si zase vezme svých už připravených šest červených tulipánů. Vždycky vyberu ty nejlepší, aby jí vydrželi co nejdéle.

Ach jo, takhle v háji jsem dlouho nebyl... Nemůžu přestat myslet na tu její tvář. Vypadá jako anděl. Dlouhé blonďaté vlasy se jí pokaždé kroutí na ty překrásný narůžovělý tvářičky. Kdybych byl její přítel, hladil bych je celý den. Každý den mě ale nejvíc okouzlí ty její jasný, modrý oči a decentní úsměv, kterej jí vytvoří ďolíčky. Líbí se mi, jak vždycky zčervená a sklopí pohled, když jí podávám precizně zabalenou kytici.

Je to asi trapný takhle o ní mluvit, když ani neznám její jméno... Jediné co vím je to, že pracuje v knihkupectví naproti, nejradši má silný černý kafe a má ten nejjemnější hlásek, co jsem kdy slyšel.

Už dva měsíce – od tý doby, co tu pracuju - si sem každej den chodí pro těch šest červených tulipánů s kafem v ruce a s úsměvem na rtech. Jenom kvůli ní sem chodím ráno o hodinu dřív, abych mohl dopředu připravit ty kytky...

Předevčírem ale nepřišla... A včera taky ne. Ten nápis ZAVŘENO, kterej je pověšenej na dveřích knihkupectví mi trhá srdce. Ty kytky z dvou dnů, kdy nepřišla, jsem jí schoval, kdyby si pro ně náhodou přišla později, ale neukázala se. Co když se jí něco stalo?

Ani dnešní ráno nepřišla... Ale okolo polední pauzy jsem jí zahlédl, jak odemyká svůj krámek.

„Héj!" zavolal jsem na ní. Otočila se, ale její rty už nezdobil ten překrásnej úsměv. Plakala. Byla zabalená v obří šále a čepici měla nasazenou hluboko do čela, ale stejně jsem poznal, že plakala. Nenesla ani svůj kelímek ze Starbucksu s černou kávou. Něco je špatně... Zákazníci ale vyčkávali, až jim předám jejich květiny, tak jsem jí musel nechat jít.

Do jejího krámku neustále proudily davy lidí a sháněli knížky. No jo no, Vánoce se blíží...

*

Tak, je pět! Můj krámek měl končit už před půl hodinou, ale stále se sem hrnuli lidé a sháněli všemožné rostlinky.

Je to zvláštní... Její knihkupectví končí vždycky ve čtyři a na dveřích už je i ten velký nápis ZAVŘENO, ale ona ještě neodešla.

Dneska je poslední den v tomhle roce, co tu prodávám.... To znamená, že vezmu všechny kytky, co se neprodaly a jdu s nimi do ulic. Dávám je různým lidem a pokouším se jim tak zpříjemnit den. Tak co jiného mám dělat? Jinak by všechny ty kytičky zvadly a nikdy by neměly majitele.

Při svazování poslední kytice růží zahlédnu nějakého muže. Vypadá pěkně naštvaně. Lomcuje s dveřmi u knihkupectví a mlátí na ně. Už se chystám vyjít ven a říct mu, že už je zavřeno, ale dveře knihkupectví se otvírají a za nimi stojí přikrčená dívka. Čepici si už sundala a já si až teď všímám fialové skvrny okolo jejího oka. Ten chlápek na ní něco řve a ona ubrečeně přikyvuje, vetřel se do obchodu a zabouchl dveřmi. Tak tohle je konec!

Moje rozhodnutí by snad každý považoval za bláznovství. Co když má ten muž zbraň? Tahle otázka mě ale tížila, jenom když jsem pomyslel na to, že by ti mohl něco udělat. Rozrazil jsem nezamčené dveře a pohled mi padl na nůž v jeho ruce. Ta holka, která mi zpříjemňovala každý ráno, teď bezbranná klečela na zemi u pultu, pláčem se jí rozmazala řasenka a oči měla napuchlé. Když mě spatřila, vyjekla a ukázala mi, abych šel pryč. Ale ON se otočil.

„Co tu chceš? Nevidíš, že je zavřeno?" zavrčel nevrle.

„Vím to moc dobře, ale jestli na ní šáhneš, tak za sebe neručim!" mojí výhružce se ale jenom zasmál.

„Ty si jako myslíš, že bys mě dokázal zmlátit? Co ty kurvo, tak s timhle buzerantem si chrápala?" otočil se zase k ní. Zoufale vrtěla hlavou a brečela. Nemohl jsem se na to dál koukat. Přiběhl jsem k té nejkrásnější holce, co jsem kdy viděl a pomohl jí vstát. Nebyla schopná zůstat na nohou, musel jsem jí podepřít.

„Jak chceš!", zavřel nůž a zasunul ho do kalhot, přišel ke mně blíž, vytrhl mi jí a odhodil jí na zem. Moje krev se vařila. Tak tohle je na mě moc! Nesnáším, když muž ubližuje ženě. Nesnáším! Pod nátlakem adrenalinu jsem zatnul pěsti a vystřelil je k jeho nosu, mlátil jsem ho hlava nehlava a sem tam zaznamenal i nějakou ránu od něj. Skácel se na zem a já ho ještě párkrát uhodil. Když se přestal bránit, slezl jsem z něj a vytáhl svůj mobil. Nejprve jsem zavolal policii a hned na to záchranku. Přijeli během čtvrt hodiny.

Ta holka s andělskou tváří mi usnula v náručí. Policie rozhodla, že jí probudí, aby jim mohla říct, co jí ten hajzl provedl.

Zjistil jsem neskutečné věci... Prý byli šťastně spolu už skoro rok, ale ona před týdnem zjistila, že je těhotná. Řekla mu to před čtyřmi dny a on se na ní naštval. Doslova z ní to mimino vymlátil. Poté pár dní nechodila do práce... Doktoři jí našli obrovské modřiny na břiše a dokonce jí tim nožem i řízl do nohy, takže jí odvezli do nemocnice.

No a co já? Já teď jedu za ní... Do svého auta jsem naložil všechny květiny. Před třemi hodinami se stali všechny tyhle děsivý věci, ale já jsem teď tak nějak šťastný...

***

After 5 years

***

No a jak to vlastně dopadlo? Potom, co jsem jí přivezl ty kytky jsem jí začal navštěvovat a pak jsme se začali vídat. Zjistil jsem, že se nejmenuje Kate, ani Lilly, nebo dokonce Alison, jak jsem jí tipoval, ale jmenuje se Angel... Jako anděl. Krásné jméno pro ty její andělské tvářičky a nevinné blonďaté lokýnky.

Každopádně teď? Teď jsme manželé... Máme psa – dalmatinci Red. A čekáme miminko! Teda ne, že by Angel byla těhotná... Po té, co jí skopal do břicha přišla o možnost mít děti, ale adoptujeme si malého chlapečka... Dlouho jsme se rozhodovali, jak se bude jmenovat, ale nakonec jsme se rozhodli pro Tullip. Jako tulipán, tulipán, díky kterému jsem poznal tu nejlepší ženu, co existuje. Nevěřil jsem, že by se něco takového někdy mohlo stát, ale ano, sny se plní. Když budete věřit ve své sny, splní se. Stejně jako právě teď ten můj!

Ahoj, po dlouhé době jsem napsala další short story... Je to taková kravinka... Psala jsem jí celkem dlouho a často jsem se tam i ztrácela. :/ Ke konci je to maličko uspěchaný, ale už jsem nevěděla, jak to rozvinout, takže tak :D Doufám, že i přesto se někomu ta short story líbila! Děkuju za každičké přečtení, nebo vote!

Klárr