My secret diary

Prolog

,,Jmenuji se Amy Evans a je mi 25 let ...teda aspoň mi tak lidi říkají . Asi bych to měla nějak vysvětlit co?

Před třemi dny jsem se probudila z dvou ročního kómatu a zjistila jsem že si nepamatuju na ty lidi co o sobě říkají že jsou má rodina..."

,,dobře Amy vím že to asi není lehké ale zkus mi popsat celé předešlé tři dny"

Řekne mi můj pohledný psycholog který může být starší zhruba o pět let.

,, Když jsem se probudila seděla u mě paní která říkala něco na způsob toho že je má matka a že ani nedoufala že se probudím
A vedle ní byl pán který je údajně můj otec.
Když za mnou přišel doktor Charles Bink mluvil se mnou a říkal že se nemám bát že prý půjdeme za vámi a pomalu si začnu vzpomínat. A u toho měl takový zvláštní pohled."

Dodala jsem a chvíli mlčela.

,, Jak to myslíte ?„

Zeptal se psycholog se zvláštním tónem v hlasu

,,No mám pocit jako bych Doktora Binka už od někud znala, a asi na něj ne-má-m dobré vzpomínky."

Řekla jsem se strachem v hlase.

„proč si to myslíš tedy myslíte?"

,,No když se mnou mluvil jako by mi něco říkalo ať uteču"

„slyšíte v hlavě jiný hlas než ten váš?"
Zeptal se doktor zvědavě

„Ne jak si to můžete myslet? Já tý ženský která říká že je má matka říkala že ze mě uděláte blázna!! Připadám vám snad jako blázen???"

Vyjekla jsem na psychologa tak že vyvalil oči jako bych byla největší blázen.

,,Ne nemyslím slečno Evansová, samozřejmě že nemyslím. Jen jsem se chtěl ujistit že je vše v pořádku. A víte co pověste mi radši co se dělo den na to k tomhle se vrátíme později."

Odpověděl psycholog a já začala mluvit dál

,, Když jsme přijeli domů měla jsem pocit že se něco skrývá u mě v pokoji a našla jsem tam svůj Tajný deník jsem zhruba na 7 straně začala jsem si ho číst teprve včera"

Psychologovi se objevil úsměv na rtech.
,,Skvělé zkuste si ho přečíst celý a pak by jste si mohla taky jeden začít psát značně by vám to pomohlo"
Řekl a u toho se usmíval jak malý dítě.

,,To asi ano"
Odpověděla jsem s leností v hlasu a zřejmě poznal že se mi do toho moc nechce.

,,No tak určitě to bude fajn, můžete si do něj psát co chcete. A nebo nemusíte psát vůbec nic já vás nenutím. Myslím že je to pro dnešek vše tak nashle u dalšího sezení slečno Evansová."

,,Dobře tak nashledanou"

Řekla jsem a doufala jsem že co nejrychleji odtamtud vypadnu jenže v tom se ozvalo...

,, Počkejte nechce te si tykat?"
,,Tak dobře"
Odpověděla jsem nejistě.
,,Jmenuji se Christian ale klidně mi říkej Chrisi"

,, Dobře říkej my normálně Amy a pokud je to vše už dost pospíchám tak ahoj Chrisi"

Když jsem to dopověděla tak jsem už pomalu otevírala dveře.

,,Na viděnou Amy. Jo a za přemýšlej o tom deníku"

,, Jo nashle teda čau"
Řekla jsem otráveně.
  
Už mi tak dost vadí že musím chodit k psychologovi a teď mu mám tykat a ještě k tomu si psát deník z mého nudného života, ve kterém se nic zajímavého kromě autonehody nestalo... Teda aspoň myslím.

Takže ahoj tohle je takový menší prolog. První kapitola snad výde v pondělí. Vím že to zatím nevypadá moc zajímavě ale od první druhé kapitoly rozjedu pravý sci-fi příběh. Ale i tak doufám že se vám prolog líbil. No chtěla bych poděkovat Maybel47 za nádherný cover. Vážně je moc šikovná . Pokud chcete vážně hezký cover tak jí doporučuju (menší reklama no...😂)
Takže papapa
Vaše Gábi