Příjemně slunný letní den, na nebi jen občasný mráček. Ani ne studený, ani ne nepříjemně teplý vanoucí větřík, zpívající ptáci... No prostě perfektní den pro svatbu v altánku pod širým nebem.
Právě z tohoto důvodu seděl Shizuo v bílém obleku v jednom z pokojů domku, který vlastní takový altánek na zahradě. Jenže Shinra musel něco poplést, jelikož Shizuo sdílel pokoj, ve kterém čekal až to všechno začne, s Izayou.
Ne že by byl Shizuo pověrčivý, či tak něco, ale on přece nemůže sedět s Izayou ve stejné místnosti! Kvůli svatbě...
"Ten bílí oblek ti sluší, Shizu-chan. Je to příjemná změna od toho barmanského." prohodil Izaya, čímž přerušil již dlouho trvající ticho.
Shizuo na něho překvapeně pohlédl. Netušil zda to myslí vážně nebo si z něj dělá jen srandu. A to ho štvalo. Opětovat kompliment však Shizuo nemohl, protože Izaya vždy pobíhá v černém oblečení, takže pochvalovat jeho černý oblek by se moc nepovedlo.
"Jsem trochu nervózní." vyklouzlo mu náhle. Shizuo se zarazil. Jako jo, byl nejistý ohledně svatby, jelikož se bál, že něco zkazí, ale proč se o tom zmiňuje právě černovláskovi?!
"Aww, Shizu-chan." zavrkal Izaya. "Někdy jsi opravdu rozkošný."
Shizuo se mírně zamračil, co je to sakra za reakci?! Už se chystal zeptat, ale Izaya pokračoval.
"Není třeba si dělat starosti. V klidu dojdeme k oltáři, kde si odbudeme svoje a pak už nikoho nebude zajímat, co budeme dělat." informátor si zkontroloval čas. "Není třeba si všímat okolí, které by tě jen rozptylovalo."
I po tom všem si Shizuo nerad přiznával, že ho ta slova uklidňují.
"Na druhou stranu si všimni Karisawi až půjdeme spolu k oltáři." prohodil nadšeně Izaya.
"Nepůjdeme spolu. Ty už tam budeš stát s Shinrou a Kadotou, zatímco já teprve přijdu se Celty." zavrčel Shizuo.
"Detailisto... Ale až budeme spolu stát u oltáře, všimni si ji, protože se hodlám držet ve tvé blízkosti jak to jen půjde." ušklíbl se Izaya. "Vsadím se, že kdybych se ji zeptal, předložila by nám z fleku dokonalou svatební cestu jen pro nás dva."
Shizuo jen zakroutil hlavou. Ale vlastně by se ani nedivil, kdyby to byla pravda.
"... Až půjdeš uličkou, dívej se před sebe, pročisti si hlavu. No a pokud ti to pomůže, dívej se pouze na mě. Říkej si, že tam jsme jen my dva, dvě nerozlučné nemesis, které bez sebe nemohou..."
"Začínáš mi to kazit." skočil mu do řeči Shizuo.
Izaya se jen ušklíbl. "No tak dobře, ještě jedna rada." začal opět o něco vážněji.
Ve stejnou chvíli se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř nakoukl Kadota. "Už je čas." informoval, než opět rychle zmizel.
Shizuo a Izaya vstali zároveň a zamířili na chodbu, kde ještě Shizuo zastavil Izayu otázkou. "... a jak zní ta poslední rada?"
Izaya se na Shizuu mile usmál. Shizuo byl překvapen právem, jelikož takový úsměv mu Izaya ještě nikdy nevěnoval.
"Myslím, že si děláš zbytečné starosti. Nikdo si u tebe nevšimne sebemenší chyby, jelikož nebudeš terčem jejich pozornosti. Snad krom Karisawi... Tahle svatba není o nás." Izaya ještě upravil Shizuovi motýlka, než zamířil najít Shinru a Kadotu.
Shizuo se za ním chvíli díval, než se otočil na patě a odešel do jiného pokoje, kde čekala Celty. Při pohledu na připravenou, lehce nervózní nevěstu se usmál.
Izaya má vlastně pravdu, dnes si budou všichni všímat Shinry a Celty, jelikož tohle je jejich den a jejich svatba. Co bude komu do dvou svědků, kteří se po obřadě kamsi ztratí.
