Sedíme v šatně. Ostatně, jako každou velkou přestávku a pokaždé je to stejné. Sára s Johanou se hádají o věcech, které se vlastně netýkají ani jedné z nich. Já a Dana se bavíme o čemkoli jiném a občas se pousmějeme tomu, co právě jedna z nich řekla. Radka je se zájmem pozoruje jen občas se otočí na mě s Danou a pronese něco ve smyslu:" To jsou ale trubky" Není to nic neobvyklého a nedá se říct, že by mi to nevyhovovalo. Těžko říct, kdo si je s kým nejbližší. Sára je fajn a jsem ráda, že s námi je. Vlastně by tu bez ní byla nuda, ale řekla bych, že má svůj svět u koní. Tam má své přátele, o kterých mluví, jako o nejlepších. Snad se jí moc nedotknu, když ji nenapíšu na první místo své pomyslné "tabulky". Ráďa a Johanka jsou nesporně dvojicí. Sem tam se pohádají. Nic s tím nenadělám a ony se vždy usmíří. Já si jednoznačně nejvíc rozumím s Dančou. Netuším jak bych hledala někoho s kým bych si rozuměla líp. Jo je tu ještě Radka s Johankou a Sárou. Kdyby se ale s Johankou nehádala Sára, hádala bych se já. Radka je trochu moc odvázaná a Sára žije ve svým světě. Dana je Dana a já jsem ráda, že se kamarádí se mnou. Nikdy jsme se nepohádaly. Tím myslím hádku bez ironie a smíchu. Když se ale zeptáte každé z nás, každá odpoví jinak.
ČTEŠ
Stela
Short StoryToto bude společný příběh mé maličkosti a pisálka jesuica1. Bude to o skupině kamarádek. Vy si budete moci přečíst děj ze dvou pohledů a to Stely a Sáry. Stela bude zveřejněna zde a Sára na účtu @jesuica1.
