„Dobrý večer.“
Ředitelčin hlas vytrhl Hermionu z nehybného postávání u dveří.
„Pojďte se posadit,“ švitořila dál a už měla v ruce konvici s neodmyslitelným citrónovým čajem.
Následovaly typické zdvořilostní poklony, až konečně...
„Nekoukejte na ty hodiny tak nervózně,“ pronesla Minerva s úsměvem, „vím, máte za dvacet minut svou obvyklou hodinu ve sklepení,“ pokračovala dál.
Hermiona se na židli nepříjemně ošila. Jestli teď začne vytahovat onu sobotní událost... jako by nestačilo, že celou neděli strávila přemýšlením o celé té situaci. A celý dnešek přípravou na vstup do jámy lvové. Pokud se k oné scéně vrátí ještě ředitelka, hanbou se asi propadne. Pořád dokola před sebou viděla ten obrázek – jak sedí na tom psacím stole... ruce kdekoli, jen ne tam, kde je měla mít... a... no prostě to všechno ostatní, co není potřeba znovu opakovat. Ono bohatě stačí, že (zase) zrudla.
Ředitelka ji netrápila dlouho.
„Potřebuji s vámi probrat jednu důležitou záležitost, tak jsem si říkala...,“
Co si říkala, se hned tak nedozvíme, jelikož právě v okamžiku, kdy se Minerva začala (konečně) dostávat k jádru věci, z krbu připlachtil Mistr.
Jaksi neurčitě pokýval hlavou, komu to patřilo, bylo těžké určit (nedíval se ani nalevo ani napravo), a uráčil se dorazit k nim.
Unaveně se sesunul do svého obvyklého křesla, ostentativně ignoroval hrneček, který se automaticky ocitl v jeho zorném poli a jen unaveně hlesl:
„Tak co je to tentokrát?“
Jeho nadřízená se nejprve pohodlně opřela, pak založila ruce v klíně a nakonec se mile usmála. Celé to bylo doplněno faktem, že nad její hlavou si spokojeně hladil Brumbál svůj plnovous a sem tam na Severuse povzbudivě mrkl (tedy... Albus se zřejmě domníval, že to vypadá povzbudivě. Jemu to spíš připomínalo mrkání v marné snaze zaostřit do dálky), to vše spolu s realitou, že dneska druhý ročník vyhodil učebnu do povětří (Ano! Říkal jim – pětkrát - míchat mají ve směru hodinových ručiček, nikoli proti směru!), následně třetí ročník propálil kotlíky a pátý to korunoval pár popáleninami... začínal ztrácet trpělivost.
Možná že Minerva výjimečně použila empatii. O vteřinu později k nim totiž přisunula hromádku denního tisku.
Netrpělivě po ní chňapl.
A zavrčel. Na což ředitelka...
„Ano, přesně tak. Taky jsem si říkala...,“
Umlčel ji jeho varovný pohled. Zběžně hromádku prolistoval, aby noviny vzápětí předal Hermioně. Bez jediného pohledu.
Ta nevěřícně a frustrovaně zírala na velké palcové titulky:
KDE JE SVĚTOVÁ HRDINKA?
HERMIONA GRANGEROVÁ UŽ NENÍ NĚKOLIK MĚSÍCŮ K ZASTIŽENÍ!
Z DŮVĚRYHODNÉHO ZDROJE VÍME, ŽE BY SE MOHLA NACHÁZET V BRADAVICÍCH.
Pod posledním titulkem se nacházela menší, ale o to více výbušná mnohořádková upoutávka:
HERMIONA GRANGEROVÁ SE PODLE VŠEHO NACHÁZÍ NĚKOLIK POSLEDNÍCH MĚSÍCŮ V BRADAVICKÉ ŠKOLE ČAR A KOUZEL. PRO ČTENÁŘE JISTĚ BUDE ZAJÍMAVÉ, ŽE JEDNA Z ČLENEK VÍTĚZNÉHO TRIA JE VE ŠKOLE V NAPROSTÉM UTAJENÍ. PODEZŘELE MNOHO ČASU PRÝ TRÁVÍ S PROFESOREM LEKTVARŮ. TÍM NENÍ NIKDO JINÝ NEŽ SEVERUSE SNAPE! ZAJÍMAJÍ VÁS PODROBNOSTI? PAK JE PRO VÁS PŘIPRAVENA STRANA ČTYŘI, VĚNOVANÁ TÉMATU NOVÉ POVÁLEČNÉ LÁSKY!
