Four and One

1.

Probudila jsem se v letu. Nechápala jsem co se to děje či je to nějaký blud, potom jsem si uvědomila že mě kolem pasu někdo drží. Nemělo smysl nad tím přemýšlet stejně jsem se hned propadla do té nevinné tmy.

                         *    *    *
Probudila jsem se a nemohla poznat kde to vlastně jsem, snažila jsem se otevřít oči a podívat se kolem ale byla jsem úplně slepá. Vstala jsem a udělala krok před sebe ale to byl špatný nápad. Zřítila jsem se k zemi jako hruška. Vedle mě se někdo uchechtnul. ,,Jo dobře buď jsem umřela a nebo jsem se tak sjela že už ani nevidím." Postava se znovu rozchechtala a to pořádně, z toho  smíchu jsem rozpoznala že je to muž. ,,Krucinál netlem se mi a radši  mi pomož se zvednout" ušklíbla jsem se na něj. Pomohl mi se zvednout,  ,,Hmm nevidíš, už to mám počkej chvilku" vzdychnul a něco zamumlal. ,,Hele za chvilku už budeš vidět, jenom tohle vypij" poslechla jsem ho i když jsem potom měla výčitky. Ten "nápoj" co mi dal byl odporný, nic horšího jsem nikdy nepila, no prostě fuj! Vypila jsem to až do dna, zašklebila jsem se. ,,No prosím tě zas tak hnusný to není." No to by se divil. Pomalu už jsem viděla. Rozhlížela jsem se po místnosti. Seděla jsem na posteli, naproti posteli bylo velké okno ze kterého bylo vidět ven. Viděla jsem jen mraky. Vedle okna byly dveře a naproti dveřím psací stůl. Na zdech byla tapeta s červánky. Podlaha vypadala jakoby tam nebyla. Nebo spíš na ní byla Země z ptačí perspektivy. V prostředku místnosti byla židle a na ní seděl on. Byl očividně starší a díval se na mě těma úžasnýma modrýma očima. Byly jako studánky ve kterých jsem se topila už teď a to jsem je znala pár vteřin.
Měl světlé rozcuchané vlasy. Většina holek by se do něj okamžitě zamilovala ale já na tohle nejsem. Nemůžu říct že by nebyl hezký ale kluci jsou všichni stejný dřív nebo později vás odhodí jak kus hadru a nezajímají se o to jaké jste ve vnitř. Od jisté doby se již nezamilovávám. Tak jsem si ho prohlížela a pak mi to došlo. ,,Proč tu není normální podlaha?!". Upřeně se někam koukal. ,,Tak už vidíš" řekl uchechtnutím.. Zřejmě ho nepřekvapilo že se ho ptám na křídla,,Jo už jo... Za ten hnus to stálo", usmála jsem se na něj. ,,Hele krom toho že jsi mi řekl abych ten hnus vypila si mi ani neřekl jak se jmenuješ a proč máš křídla. A to ty jsi mě jsem přinesl a kde to jsme?" Podíval se na mě a pak jen přecedil mezi zuby, ,,Přijde čas". Jen tam tak seděl a koukal na mě a já na něj. Popošel k velkému oknu v místnosti a povzdechl ,, Jmenuju se Ryan O'brain," řekl, ,, a víc ti neřeknu, ale teď zas otázky na tebe, jak se jmenuješ?  proč si skočila z toho okna, proč vždyť si mladá, krásná, určitě i chytrá no prostě taková jakou chce být každá holka" kouknul na mě svýma krásnýma modrýma očima a mě došlo co řekl, takže to byl on. ,,Nic o mě nevíš můj život nechce žádná mladá holka, ale teď zas na tebe, byls to ty žejo?" Někdo vtrhl do místnosti a odvedl ho, neodpověděl mi. Chvíli jsem jen koukala do zdi a přemýšlela o našem rozhovoru. Kdo vlastně je a co tady dělám?Nechápala kde to jsem koho jsem to vlastně poznala. Lehla jsem si na postel a zavřela oči. Usla jsem ale když přišel tak jsem ho ještě slyšela.