Misunderstood || Larry ✔

~19~

Trvalo to dlouho, než se Louis dokázal z pláče uklidnit. Ležel z části v Harryho náruči a plakal mu do ramene. "Vše bude dobré, Lou." šeptal mu Harry, který byl z pohledu na takhle zdeptaného chlapce, zničený. Byl bezmocný. Jediný, co mohl dělat bylo držet drobného chlapce a utěšovat ho. 

Blížilo se k odpolední zavíračce a Harry věděl, že budou muset vypadnout, takže vzal bruneta opatrně do náruče a rozešel se s ním k autu. Louis byl naprosto vyčerpaný z pláče a proto se sebou nechal snadno manipulovat. Zelenooký ho položil na zadní sedačky k Reiovi a přikryl ho dekou, která byla v kufru. Pitbull se okamžitě přitulil k tělu Louise a nasadil ochranářskou pozici.

Harry se na svého psa usmál, pochválil ho a hned potom auto zamkl, protože se musel vrátit do ordinace a podepsat potřebné papíry, aby bylo s veterinářem vše vyřízeno a oni mohli dostávat informace o Luckyho stavu, a aby byli pořád při ruce.

Potom se vrátil do auta na místo řidiče a rozjel se k domu chlapce, který momentálně spal na zadních sedačkách. Museli tam, protože tam byla Luna sama a Harry se domníval, že by její přítomnost mohla Louisovi pomoct. Zastavil před domem a pustil Reie ven. Hned potom probudil bruneta, aby se mohli dostat dovnitř. Pomohl Louisovi dostat se z auta ven a vůbec stát.

"Chci si jít lehnout." řekl Louis tichým hlasem, když se dostali dovnitř bytu.

"Kde je Luna?" zeptal se Harry, když Louisovi pomáhal do ložnice. Ten jen kývl ke dveřím v chodbě. Harry si tiše povzdechl a dal svému psovi volno, proto Louis nejspíš neměl v plánu Lunu z toho pokoje pouštět, takže by to mělo být v pohodě.

Kudrnáč pomohl Louisovi do postele a sledoval ho, jak si před ním svléká oblečení. Nejspíš byl vážně naprosto unavený, že mu bylo jedno, když nakonec před Harrym skončil v boxerkách. Louis si zalezl pod peřinu a tiše vydechl. "Půjdu." řekl mu Harry a natáhl se alespoň pro malý polibek, který za celý den potřeboval a Louis mu ho opravdu dal.

"Zůstaň." zašeptal modrooký, když byl Harry na odchodu. "Prosím nechoď. Nechci teď být sám. Můžeme si povídat. Myslím, že už neusnu." Louis se slabě usmál, když si Harry stáhl triko a rychle zaplul k němu do postele. Harry si přitáhl Louise na svojí hruď a spokojeně vydechl. Takhle to už chtěl dávno.

"Tak o čem si chceš povídat?" zeptal se Harry po pár minutách. Jemně hladil menšímu chlapci záda a užíval si tuhle malou intimní záležitost. 

"Chtěl bych ti říct o tom, co se stalo tenkrát u tvé sestry." špitl Louis, který zase přecházel svojí drobnou rukou po Harryho tetováních na hrudi a břichu. Bylo to po dlouhé době kdy se cítil s někým v posteli vážně příjemně. Neměl z ničeho strach a jen přemýšlel nad tím proč o něj má Harry takový zájem.

"Vážně?" Harry hlas byl trochu vykolejený, jelikož vážně nečekal, že by se Louis chtěl svěřit takhle brzo. "Nemusíš o tom mluvit pokud nechceš." dodal ještě pro jistotu, aby Louis věděl, že to po něm nechce.

"Ale já chci. Chci, abys věděl co mě trápí." povzdechl si brunet a spolkl slzy, které se mu draly do očí. "Jde o to, že mám problémy s navazováním kontaktu s cizími lidmi, takže já a vztahy nejdeme moc dohromady." na tohle si Louis musel sednout, aby se mohl dívat Harrymu do očí. Chtěl znát jeho reakci. Obtočil kolem sebe přikrývku a počkal, až si i Harry sedne. "Ptal ses mě na můj věk, že ano?"

"Jo." odpověděl nechápavě Harry, protože ho vůbec nenapadalo kam tím chlapec před ním směřuje. Byl to prostě divný rozhovor, na který ani jeden z nich nebyl připravený, ale mohl je trochu rozptýlit od toho, co se stalo.

"Je mi dvacet šest." řekl brunet tak tichým hlasem, že ho Harry sotva slyšel. "A-a jsem je-ještě p-panic." dodal a po tvářích se mu svezlo několik slz.

V tom to Harrymu došlo a musel se zakousnout do rtu, aby nevydal žádný nadšený zvuk. "To je v pohodě, Lou." zamumlal na místo toho a setřel slzy z brunetových tvářiček. "Já jsem to pochopil už minule." dodal ještě a bez problému si přitáhl staršího na svůj klín. Nechal ho zakrytého přikrývkou, aby se necítil špatně, že je odhalený.

"Ale to není vše." povzdechl si Louis a zabořil si na chvíli tvář do Harryho krku, aby se trochu uklidnil. Potom se odtáhl a podíval se mu do očí. "Nechci, abys mnou byl znechucený až ti to řeknu." brunetův hlas byl vážně tichý, až Harryho děsilo, co z něj vypadne.

"Nikdy by ses mi nemohl hnusit, zlato." pousmál se kudrnáč a upravil Louisovu ofinu, aby dobře viděl do těch nebesky modrých, nevinných očí.

Louis se několikrát zhluboka nadechl, aby si dodal odvahu, než spustil. "Když mi bylo sedm, tak se stala nehoda a můj táta umřel. Mojí mámu to vzalo. Hrozně moc. Přestala mě pouštět ven, protože se bála, že se mě stane to stejné. Celkově jsme ani jeden moc nechodili ven. Přišel jsem o všechny kamarády, když se rozhodla, že se budu učit doma s ní. Všechno se zdálo, že jde dobře, ale potom... na moje narozeniny, když mi bylo osm, tak večer přišla ke mně do pokoje a-a-a..." Louis se bál pokračovat, i když bylo docela jasné kam směruje. "Do-dotýkala se mě." špitl a zlomeně vzlykl. "A po-potom i několik l-let. Do-dokud jsem si nenašel prvního přítele." dodal ještě a opravdu se bál, že bude pro Harryho odporný.

"To je mi moc líto." řekl zelenooký a smutně se usmál. Už chápal proč je Louis takový jaký je. Proč utekl před lidmi ke zvířatům a proč nikdy neměl sex. Takovýhle zážitek z dětství se většině lidem vryje do paměti až do konce života. "Ale teď už je vše dobré. Ona tu není a už to nikdy neudělá. Nikdo tě nebude do ničeho nutit." ujistil ho Harry a přitiskl svoje rty k těm brunetovým roztřeseným. Louis okamžitě začal spolupracovat a byl šťastný, že to ze sebe dostal, a že to Harry vzal takhle dobře. Možná konečně našel někoho s kým by mohl být i šťastný.

Takže mi poslední dobou dělá problém napsat nějakou kapitolu tohohle příběhu, ale protože mi přijde, že je v podstatě o ničem a jen to protahuju, takže bych v další (nebo až té další) chtěla udělat zásadní krok a rozjet takovou drobnou zápletku, která se vám možná nebude líbit, ale to je jedno :D

Děkuju za to, že to ještě čtete, i kdžy je to na hovno :(

_LarryLS1_