Until dawn - parody

Začátek

    Ahoj. Jsem Torin. Možná vypadám vážně divně, když mám červené vlasy se žlutým ombré, ale zdání klame. Jsem milá, odvážná a mám smysl pro humor. Jo a na něco jsem zapoměla. Tohle je moje nevlastní sestra Max. Sice jsem adoptovaná, ale Max je jako moje vlastní sestra a mám jí moc ráda. Teď jsme obě znechucený, protože naši rodiče zjistili, že vlastníme obrovský srub a naší třídní učitelce ten srub pujčili na školu v přírodě, kam pojedeme v prosinci. Jsme obě vážně nadšený, že musíme strávit s klukama celý vánoce.

    Já a moje sestra ještě den před odjezdem na školu v přírodě jančíme co si tam vezmem. Přece tam budeme celý měsíc a já mám pocit, že věci co mám do teď zabalený mi stačit nebudou. Takže jsem si začala balit nejspíš nepotřebné věci. Po balení nepotřebných věcí jsem šla za Max do pokoje. ,,Čau Max neřikal táta náhodou jestli tam nebude wifina?"
,,Náhodou ptala a řekl mi, že můžeme být bez obav. Bude tam." Mi řekla s úsměvem, ale stejně jsem na ní víc viděla, že je nervózní. ,,Dobře díky." A vrátila jsem se zpátky do pokoje, kde jsem přemýšlela jestli mám všechny věci zabalené. Náhle jsem uslyšela mamky hlas, jak na nás řve z kuchyně, že už je večeře. Vyběhla jsem z pokoje a uviděla jsem Max jak směšně běží po schodech z toho, jaký měla hlad. Hned jak jsem vběhla do kuchyně začala jsem slyntat nad vůní pečeného kuřete s bramborovou kaší. Když jsme večeřeli taťka nám řekl, že poslal nějaký lidi, aby nám ve srubu udělali přívod elektřiny, zajistili wifi a ještě nám udělali nové pokoje, protože celý srub byl zastaralý. V tu chvíli mi došlo proč nás tam nepustil dřív a taky jsem byla šťastná, když řekl, že najmul pár kuchařek, aby nám tam vařily. Hned jak jsem byla schopná dávat pozor, všimla jsem si na Max jejího vyleazu, který přesně vystihival, že být bohatý je úžasné. Po vychutnání večeře, jsme se obě vrátili do svých pokojů a jásali jsme. Když jsem se šla vysprchovat, Max si akorát domyla své ohnivé vlasy. Já jsem si dala horkou koupel a při tom mě napadlo, že si dávat horkou koupel budu moct i ve srubu, protože mal aspoň 3 koupelny na každém patře. Po koupeli jsem byla ještě chvíli na mobilu a pak jsem šla spát.

   Když jsem se probudila věděla jsem, že dneska je den, kdy na dlouhou dobu opustím svůj krásný černobílý pokoj. Když jsem byla konečně schopná se posadit na posteli, všimla jsem si že mi přišla zpráva na Messengeru. Odemkla jsem si iPhone a přečetla si zprávy od Lusi, kde se ptala po kolika lidech bude pokoj. ,,Promiň Lusi, ale to ví naše učitelka Cock." Když jsem odeslala zprávu, ucítila jsem vůni horkéjo kakaa. Bez váhání jsem se zvedla z postele a běžela do kuchyně. K snídani mamka připravila ke kakau lupínky s mlékem. Po chvíli přišla i Max s taťkou. Po snildani jsme se s Max šli obléct a mezitím naši sluhové nanosili naše kufry do auta. S rodičema jsme se pak rozloušili a vyrazili na cestu.

   Když jsme přijeli na místo setkalní, už z dálky jsem slyšela Anee. Byla jsem ráda, že tam se mnou bude. Když jsme vylezli z auta všechny holky Anee, Elis, Dori a Lusi nás skočili a na pozdrav obejmuli. Všichni jsme byli rádi, že tam budem spolu a né sami s klukama. Trochu mi vadilo, že s náma pojede i skupinka zatracenců z naší třídy co se řežou do rukou. Za pár minut jsme všichni seděli v autobuse a jeli do srubu. Ještě jsme se naposledy rozloučili máváním z oken. Já jsem mávala našemu sluhovi Alfredovi. Chová se totiž ke mě hezky a mám ho ráda. Při cestě si Max vzpoměla na legendu, která patří k okolí našeho srubu. Legenda vyprávěla o kanibalismu a o nějakém blázinci co shořel.