COFFEE HOUSE [ChanBaek]

1.

Nedám si pokoj prostě.. Musím začít novou povídku.. Ano. XD No.. Snad se bude líbit.^^ Je pro mojí dobrou (nejlepší :> ) kamarádku, která ten pár  zbožňuje. :> Okey.. Přeju vám hezké počtení. ^^ Předem se omlouvám za chyby.. Přecejen ty opravy na mobilu.. :'D vote nebo komentář potěší ^^

Jako každé ráno Baekhyuna vzbudil budík, který mu oznamoval, že musí zase do práce. Ospale jednou rukou vypnul budík a rozlepil víčka, které hned zase zavřel kvůli světlu. Zívnul si, sedl si na kraj postele a pořádně se protáhl až to v něm zakřupalo. Vstal, aby se oblékl do tmavých kalhot, bílé košile, tmavé vesty a pak si před zrcadlem připevnil černého motýlka. Šel do koupelny spáchat ranní hygienu. Podíval se na sebe do zrcadla a trochu se pousmál. Vzal si své věci a vyšel z bytu, zamkl dveře a šel k výtahu, ale zrovna v něm někdo byl a tak se rozhodl, že radši půjde po schodech.

Bydlel v panelovém domě ve třetím patře takže to nebylo hrozné to sejít. Dole u schránech si všiml několika beden plných věcí a pak dva stěhováky, kteří je nosili dovnitř. O jednu dokonce z nepozornosti zakopl, ale jen klopýtl takže nespadl. Když chtěl vyjít dveřmi tak do něj někdo vrazil. Muž o hlavu vyšší jak on sám a telefonoval. Koukl se na něj a prohlédl si ho. “Hele, budu končit. Pak zase zavolám.” Mobil skoval do kapsy od kalhot. “Omlouvám se.. Nechtěl jsem do Vás vrazit. Jmenuji se Park Chanyeol a jsem váš nový soused.” Podal Baekhyunovi ruku a malinko se uklonil. Baekhyun ruku stiskl. “Byun Baekhyun.” Sám se uklonil. “Promiňte, ale musím do práce. Nechal by jste mě projít?” Nadzvedl trochu obočí. “Oh, jistě. Promiňte.” Uhnul mu z cesty a Baek prošel a hned si to pěšky mířil do práce. Tak nakonec někdo koupil ten byt? Přemýšlel cestou. Došel před budovu, kterou tady všichni ve městě nazývají Coffee house. Ano, jedná se o kavárnu. O dost oblíbenou kavárnu v tomhle městě. Chodí sem jak malé děti se svými prarodiči nebo rodiči tak i sami staří lidé, kteří si zde rádi posedí a popíjí kávu u které čtou noviny nebo někteří jsou napojení na wifi, kterou tu máme. Malé děti si zde rádi dají nějaký ten zákusek a čaj. Vejde dovnitř a pozdraví svého spolupracujícího Luhana. Luhan se usmál a objal ho na přivítanou. Už si na to zvykl za ty dva roky co tu pracuje. Na nic nečekal a pustil se do práce. Miloval vůni kávy, kterou zde cítil stále. Je pravda, že někdy si vážně od toho potřebuje odpočinout. Přecejen komu by se chtělo celý týden být v kavárně a čichat ty vůně. Ze začátku to zní dobře, ale pak rychle změníte názor. Proto chodí do práce všechny dny až na čtvrtek, sobotu a neděli. Kavárna je zavřená v sobotu a neděli takže tu nikdo není. S úsměvem obsluhoval zákazníky, kteří tu jsou stálými, ale i ty, který přišli poprvé. Šel k nově příchozímu zákazníku. Usmál se a spustil.

“Dobrý den, co to bude?” Zeptal se mile. Zarazil se, když si všiml, že to je jeho nový soused Chanyeol. “Oh, Vy pracujete tady?” Usmál se na Baekhyuna Chanyeol. “Ano, co si dáte?” Zeptal se znovu. Musel uznat, že pohledný je a milý zřejmě taky. “Jedno Late Macchiato, prosím.” Řekl s úsměvem. Baekhyun si to zapsal a šel mu to připravit. Po chvilce mu to tam nesl a pousmál se na něj. Když Chanyeol chtěl platit tak tam Baek hned přicapkal. “Bylo dobré.” Mrkne na něj a usmál se. Zaplatil a dokonce dál i dýžko. Poděkoval a s rozloučením odešel. Baekhyun byl v práci až do půl sedmé a pak šel domů. Krabice už u schránek nebyly a tak vešel do výtahu. Pomalu mačkal své patro, ale někdo ještě dveře otevřel. Byl to opět Chanyeol. “Oh, už jste přišel z práce?” Usmál se. “Jo.. Konečně to uběhlo.. Celkem z toho bolí nožičky.” Povzdychl si Baek. “Do jakého jedete?” Zeptal se hned na to zase Baekhyun. “Do pátého.” Odpověděl mu. “Tak to vystupujete později. Já jedu do třetího.” Řekl Baekhyun a stiskl třetí patro. Výtah se rozjel a v polovině cesty se zastavil a nechtěl dál jet. “No to snad ne. Teď? Teď se musí ten křáp zastavit?” Postěžoval si nahlas Baek. “Někoho zavoláme a snad se to zase rozjede.” Řekl na to Chanyeol a zazvonil na takovej zvonek v tom výtahu, který tu je pro tyhle případy. Bude to zjevně chvíli trvat. Baekhyun si sedl na zem a koukal se před sebe. Nejradši by teď byl doma ve vaně a pak si lehnul do postele. Chanyeol si sedl vedle něj. “Co kdyby jste ke mně někdy zašel na kafe?” Navrhnul Channy. Baek se na něj podíval. “Raději na čaj, prosím a tykejme si.” usmál se. “Tak dobře. Někdy se tedy domluvíme.”

Po deseti minutách se výtah zase rozjel a Baek vystoupil v patře, kde bydlel a odemkl dveře. Šel hodit sprchu a rovnou do postele si odpočinout a nabrat síly na další den.