Když mi byly 4 roky rozhodl jsem se s tátou jít na nějaký ten sport, protože jsme sportovně založená rodina. Můj brácha hrál hokej tak jsme vyrazili na hokej na Hc Slavia Praha. Bruslení mne bavilo a i docela rychle jsem se ho dokázal naučit. Jenže tam někde v tom mém málem mozečku ve 4 letech sem měl úplně jinou vášeň. Byla to vášeň k fotbalu.
Můj první fotbalový tým
Zeptal sem se mého táty, že bych chtěl jít na fotbalový trénink. Byl kousek od hokejového stadionu, protože jsme zamířili na tréninkové hřiště Sk Slavie Praha. Jak jsem se převlékl hned sem vběhl na trávník, kde už trénovali ostatní kluci. Měli jsme za sebou pár tréninků a trenér řekl, že bude nábor. To znamená, že se uskuteční trénink, kde se vyberou ty nejlepší a budou hrát za Sk Slavii Praha. S tátou už jsme dávno před tím doma trénovali jednu pěknou fintu a také jsem měl výhodu o proti ostatním, že jsem levák, protože leváků ve fotbale moc není. Trenér nám řekl ,,tady běžte na bránu, a vystřelte,, já jsem šel první stoupnul jsem si odhodlaný za míč, rozběhl jsem se a kopl míč za patou, tak že jsem si podkopl nohu a upadl. Trenér mi řekl ,, Pěkný Jani, ale teď běž a kopni to normálně,, tak jsem se znova rozběhl a kopnul to zase za patou a upadl jsem. Trenér se smíchem řekl jen další. Po tréninku jsme jeli domů a táta mi řekl ,, Jani v téhle chvíli nebylo dobré dělat blbosti,,. Druhý den jsem šel na trénink, kde pan trenér, řekl rozhodnutí kdo bude a kdo nebude hrát za Slavii Praha. Nějak jsem na to nemyslel a pořád jsem se těšil na trénink. Na tréninku mi trenér oznámil, že jsem byl vybrán do týmu. Byl jsem šťastný, jenže jsem nevěděl co si mám o tom myslet, takže svět šel dál.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ve Slavii jsem byl od 18.9.2007 do 1.11.2009 jak vidíte na obrázku. Ze Slavie jsem přestoupil do klubu Fk Meteor Praha.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
V Meteoru jsem hrál stejně jako ve Slavii levou záloha, kde sem zařizoval góly, ale i dával. Do bránění jsem se moc nehrnul. Užil jsem si tam spoustu dobrých věcí, ale bohužel i ty špatné věci. Měl jsem tam spoustu kamarádů a fotbalem jsem doslova žil, na tréninky jsem chodil vždy půl hodiny před tréninkem, abych si mohl zlepšovat a zdokonalovat své nedostatky. Nejvíce mne bavilo trénování trestných kopů a penalt.
