Síla Strachu

2.kapitola

Už po 35 vysřelím když mi někdo poklepe na rameno.Rychle se otočím .Sakra.,,Madam ?"otážu se s pohledem přilepným k zemi po tom co si co nejrychleji sejmu s uší klapky (snad víte co myslím ne?takový ty sluchátka.No to je jedno :) jedeme dál..).,,Pojd za mnou ."pronese chladně jak taky jinak že ?

Vydám se ze střelnice následujíc Madam.V tichosti projdeme až k chodbě ,kterou znám až velmi dobře.Je to chodba vedoucí na jediné místo-mučírna.

Na sekundu se zaseknu ,ale nakonec se vydám za Madam ,která už je těsně u satanových dvěří.Netuším proč tu jsem.Co jsem udělala?Proč mě sem Madam vede?....Na tyto a další otázky mi přišla odpověd během několika minut.

----

Madam mě pobídne abych vešla.--Bože já jsem někdy tak blbá až to bolí.--Po tom co jsem vešla mě někdo chytil za ruce a dotáhl mě na dost známé lehátko.Připoutaly mě jako vždy končetiny ke křeslu a ještě pás přes břicho.Ten pás jsem nenáviděla byly v něm zapíchaní připínáčky a bodlinky směřovaly na moje holé břicho.Vždy když jsem se pohla jsem cítila jak se mi na břichu dělají malé šrámky nebo mini bodné ranky ,ale kdo by se zabýval tímto když zažívám horší každý den ?Nikdo .Správně.No to jsem se zakecala tak a zpátky k příběhu.

Všude byla tma ,nic jsem neviděla .Najednou někdo rožnul .Chvíli jsem nic neviděla ,ale poté co jsem si zvykla na tolik světla jsem pohlédla před sebe .Předemnou stála Madam s nakvašeným pohledem a asi tak 100x víc smrtícím pohledem než byl obvyklí.

Začala se pomalu procházet po místnosti kvůli poutům jsem na ni někdy neviděla.Po chvíli začala mluvit.,,Nechtěla by jsi mi něco říct Aliso?Víš přeci ,že lhád mě se nevyplácí?"

,,Nemám Madam co vám říct."

,,Jo tak nemáš ?A co tak třeba to o tvém kamarádství se studentkou z 3 ročníku?No?Pořád nic? "Mlčela jsem,netušila jsem co říct.

,,Znáš zdejší pravidla a přesto jsi je porušila.Víš ,že za toto tě a tu tvou kamarádku čeká trest ,že?"

,,Madam prosím potrestejte mě ,ale Bellu ne za nic nemuže prosím."Po tomto se Madam začala procházet po místnosti.Po dlouhých ,hodně dlouhých 5 minutách ticha kdy byste slyšeli dokonce upadnou špendlík konečně promluvila.

,,Dobrá tedy."Cože to řekla?To snad není možné, ona fakt souhlasila.Wow.Nejsem jediná kdo je udivený její reakcí, dokonce i gorily se na ní dívají s vykulenýma očima a otevřenou pusou.Po chvíli si to uvědomí a rychle ji zavřou.Mám co dělat abych se nezačala smát.

,,Pro tentokrát potrestám jenom tebe.Připravte helmu."

Jedna z goril vytřeští oči.,,Madam a nebude to na ní moc?"

,,Řekla jsem připravte helmu!!!Neptala jsem se na váš názor!Nebo snad ano?"

,,Ne Madam ,omlouvám se."

Nasadili mi podivnou helmu.Vedlo od ní několik drátků do velkého přístroje.Nevěděla jsem na co je ,ale tak nějak jsem tušila,že to nebude nic dobrého...A v tu chvíli jsem ucítila tu nejstrašnější bolest v mém životě...

-----------------

Kde to jsem ?Co tady dělám?Kdo sem já?......Takové myšlenky se honili v hlavě dívce ,která se probudila ve plesnivé kopce ,staré budovy ,ve které žila už mnoho let.

Doufám ,že se vám kapitola líbila a budu ráda za každou reakci :)

Pa Lena :)