Bylo pozdní odpoledne, slunečný letní den. Ve městě San Paolo vládl klid a pohoda. Studentům končilo odpolední vyučování, ale pracovníci byli stále tvrdě zaměstnáni. Hlavně na městské vědecké základně, Základně 6. Toho dne bylo v labortořích rušno. Zvláště v sektoru 5, kde probíhaly další z mnoha testů na jedinečném živém exempláři, kombinovaném různými geny a mutageny. Vědci měli tak na práci, až se jim to postupně začalo jaksi vymykat kontrole.
~~~ • ~~~
Dlouhou hlavní chodbou se rozléhalo klapání podrážek od bot. Za jdoucí osobou vlál dlouhý bílý plášť. Vedoucí hlavního výzkumu, doktor Bridges, svižně kráčel směrem k hlavní laboratoři a za vážným výrazem se snažil úkryt svou neklidnost. Krajem dlouhého rukávu si setřel kapky potu, jež mu stékaly po čele a následně si upravil pocuchané vlasy. Po směru jeho cesty se začaly jevit otevřené dveře dalších laboratoří. "Doktore Bridgesi!" , ozvalo se náhle z hlavní laboratoře pro výzkum radioaktivních prvků. Zastavil, otočil se na patě a nakoukl do dveří, načež sáhl do své kapsy od pláště, vytáhl své kapesní hodinky na řetízku a podíval se na čas. Zaklonil hlavu a protočil očima. Hodinky schoval zpět do kapsy. "Spěchám Georgi, co potřebuješ?" , pronesl, když vcházel do laboratoře a mířil si to přímo ke stolku, kde doktor George právě pracoval. Pohlédl na něj, jakoby ho tato práce nějak obtěžovala. George si povzdechl. Věděl, že doktor Bridges má na spěch a nerad se v takovéto chvíli zatěžuje jinými věcmi, ale tohle bylo docela důležité. "Máme tu menší problém" , pronesl George a nasadil si své brýle. Doktor Bridges si nervózně podupadl nohou a rozhlédl se po laboratoři a ostatních pracovnících. Mezitím se George sehnul nad mikroskop a nainstaloval jej tak, aby byl onen problém dobře vidět. "Podívejte se" , vybídl doktora Bridgese a od mikroskopu se odvrátil. "Tohle je jeden z radioaktivních prvků skupiny 12C , vysoce hořlavý a nebezpečný. Tuhle aktivitu jsme u něj ještě neviděli. Předpokládáme, že jde o náhlý vysoký nárůst radioaktivity, vnitřní a pohybové energie" , říkal mezi tím, co doktor Bridges na toto dění pod mikroskopem sledoval. Chvíli tohle zamyšleně sledoval a na jeho tváři se objevil nechápavý úšklebek. Poté se narovnal a pohlédl na George. "Vskutku, tohle může být opravdu nebezpečné. Musíte s tím pracovat velmi opartně. Zvláště, když jde o takovou podivnou aktivitu. Mohlo by to nabrat velký nárůst, což by způsobilo čistou katastrofu. Musí to být jedině v prostředí a podmínkách pro prvky téhle skupiny, což je vedle ve vaší laboratoři, tak to tam ihned odneste. Jedině tak to bude bezpečné" , řekl rázně a ukázal na vedlejší pevně zavřené, mohutné dveře. George okamžitě pobral své věci z tohoto pojízdného stolku a odvezl ho i s mikroskopem. Další pracovník mezitím otevřel zapečetěné dvěře. Doktor Bridges jej doprovodil pohledem a když byl George již ve dveřích, zavolal za ním; "Vy to zvládnete Georgi, věřím vám, jste nejlepší vědec tohoto oboru" , řekl a mírně se pousmál. George nervózně kývl hlavou a vešel do vedlejší laboratoře. Bridges jej sedoval do té doby, než se dveře pečlivě zavřely. Poté si uvědomil, že již dávno měl být dostaven v hlavní laboratoři a pracovat na výzkumu. Sakra, pomyslel si a rozběhl se směrem východových dveří. Zaměstnaní pracovníci na něj jen nechápavě pohlédli a poté se dál věnovali své práci. Když se doktor Bridges ocitl opět na hlavní chodbě, z mikrofonů na stěnách se již naléhavě ozývalo jeho jméno, volajíc ho k práci. Nervózně si povzdechl a rozběhl se na konec chodby, kde prošel velkými skleněnými dveřmi. Nyní se nacházel v sektoru 5, části Základny určené jen a pouze pro tento hlavní výzkum. Zde se také nacházela Bridgesova osobní kancelář a laboratoř.
ČTEŠ
Základna 13
Science FictionNikdo však netuší, co se děje a co se dít bude. A nikdo ani netuší, že do ovzduší uniká nebezpečný mutagení virus. Imunní jsou jen někteří. Situace ve světě se začne postupem času velmi zhoršovat. Kdo zemře? Kdo přežije? Najde někdo poslední tajnou...