James vs. Harry

Osudová chyba

Seděla jsem na svatbě svého nejlepšího kamaráda Harryho Pottera. Když ho tak pozoruji v tom překrásném stavebním obleku na tváři se mi objevuje úsměv s žárlivostí. On chtěl zlepšit vzpomínku na 31. října, pro mě to bude den zoufalství.

Nikdy jsem mu nepřiznala že ho miluji a teď už je pozdě. Stojí tam po boku sestry mého ex- s Ginny. Nesnáším jí a přitom to nesmím dát najevo.

Harry se na mě otočí a já nasadím nefalšovaný úsměv ale uvnitř mě to rozežírá. Je naprosto krásný- daleko hezčí než Ron. Sakra proč já s ním tehdy ztrácela čas.

******** Po obřadu v Hermionině bytě*********

Sedím na pohovce, vedle mě se válí kapesníky a já brečím jako malé dítě. Bylo takových možností jak tomu zabránit ale teď už to nejde. Nebo že by to šlo?

Ta nenadálá myšlenka mě donutí vstát z pohovky a dojít ke skříni. Otevřu zásuvku a najdu v mí mudlovský trezor. Párkrát zatočím a on se otevře. Vevnitř je pouze malý přívěšek. Ne však ledajaký. Jsou na něm malé přesýpací hodiny. Obraceč času.

Je už poměrně starý ale cestu určitě vydrží. Nasadím si ho a zatočím. Vím kolikráte ale je to spousta točení. 

Pak přestanu a pocítím jak ztrácím pevnou půdu pod nohami. Už se vracím zpět. Z ničeho nic mě začne bolet hlava ale ukrutně bolet.

Nevím jak dlouho tu bolest snáším ale konečně ucítím zem a nadechnu se.  Pak uslyším křik a nejednou se odporoučím k zemi. 

" Jejda. Promiň. To jsem nechtěl." Otevřu oči a před sebou spařím Harryho. " Jsi v pořádku? " Zeptá se mě a projede si rukou vlasy. Počkat. Tohle Harry nedělá. A ty oči také nejsou jeho.

Chvilku na něho koukám a on se zašklebí. " Jak tě tak vidím tak asi ne co?" Nastaví ruku a mrkne na mě. " Jsem James. James Potter. A ty jsi určitě nová je to tak?" 

Počkat co to řekl. James Potter. Harryho otec. Ale ten je po smrti. Nenenene. Tohle všechno znamená že jsem v době kdy Harry ještě není na světe. Ne takhle to nemělo být.

Pak opatrně chytnu Jamese za ruku a nechám ho aby mi pomohl. " Já jsem Hermiona. Hermiona Grangerová. Těší mne. " usměju se na něho ale hlava mě strašně bolí. " A jsem v pořádku. A ano jsem nová."

" Dvanácteráku! Co to tam cukruješ? " zakřičí naším směrem někdo a James sebou trhne. " Pojď sem Tichošlápku a pomož mi." Zakřičí on zpět a já se podívám na nově příchozího.

" No né Jamesi. Kdopak to je? Tu jsem tu ještě neviděl." Zašklebí se a já v něm poznám Siriuse. " Já jsem Hermiona. A jsem tu nová." 

" Herm tohle jsem tvoje věci?" otáže se mne James a já se podívám na zem. Všude kolem jsou mé věci. " Hmm. Jo. Ano. Moje. " dostanu ze sebe a začnu je pomalu sbírat.

" Počkej počkej." Zarazí mě Sirius a vytáhne hůlku. " Takhle to bude rychlejší." Mávne jí a všechny mé věci se srovnají zpět do kufru. 

" Herm tvoje hůlka." přidá se James který ji začne zvedat ze země. Pomalu si ji od něho převezmu." A jestli nechceš aby ti ujel vlak měla by jsi si pospíšit." Mrkne na mě a začne tahat kufr k přepážce na nádraží 9 a 3/4.

" Jo jasně. Ale já by jsem si ho odnesla sama." Zamířím za ním a Sirius nás následuje a sám promluví. 

" Nebuď blázen. On to zvládne." Zasměje se směr James. Ten za chvíli zmizí za přepážkou a já se Siriusem ho následuji.