Budoucnost, to slovo některé děsí a některým dodává odvahu. Vyvolává strach, zvědavost, radost, naději, obavy, nerozhodnost a pro některé temnotu. Pro mne nerozhodnost, obavy a zvědavost. Budoucnost patří mezi otázky, které nedají spát spoustě lidem. Co bude zítra?; Co když to nezvládnu?; Jak to dopadne?; Co bude za 10, 20 let?; Co budu dělat, když?; Co když? Tuhle poslední otázku by jsme si neměli pokládat zas tak často. Neměli by jsme žít z myšlenek na budoucnost, ale žít přítomností, jak to cítíme v tuhle chvíli, a ne, jak to bude, když se se rozhodneme pro to, nebo pro to. Ne vždy by jsme se tím měli řídit. To by taky nebylo v pohodě.
Co to vůbec slovo budoucnost znamená? Hovoří se především o ctnosti, takže nevím, jestli autor slova měl na mysli a za cíl, že za několik let se k sobě budeme chovat čestně a ctít se navzájem.
Když se též zamyslíte, budoucnost je každá vteřina, která nás čeká, právě teď nevím, co mě v budoucnosti za vteřinu čeká, co vymyslím. Ale než se nad tím zamýšlím, je to dávno minulost. Minulost příjde tak rychle, jako uteče budoucnost. Říkáte si, co za maličkou chvíli zažijete, ale než pomyslíte, je to přítomnost, a pak čím dál starší minulost. Dříve mě to nedocházelo, ale čím jsem starší, uvažuji nad tím častěji, společně s dalšími otázkami. Jako například, jak jednou bude vypadat moje pravá láska a kde budu v budoucnu pracovat. A tady je zážitek zamilovanosti, který taky rychle uteče. Ten první okamžik, když ho/ ji spatříš, úplně poprvé, a v hlavě ti nedojde, že spolu jednou budete sdílet dům, budete mít rodinu... Je to už dávno, co jsem slyšela citát, který říkal, že ten úplně první okamžik si nezapamatuješ.
Nevím, jaká bude moje budoucnost, kolik lidí zemře, kolik se narodí, kolik domů se natočí, a kolik cen se rozdá, ale rozhodně se na ti těší a vy by jste taky měli.
A taková rada na závěr, zkuste se někdy zamyslet nad tím s tou budoucností, minulostí a přítomností.
