2.

76 5 0
                                    

,,Nikol jsme tady vystupuj!Šup šup ať to stihneš."vyhání mě mamka tajemným ale zároveň příjemným úsměvem.Já vystupuji a málem sebou švihnu o zem.Nevšímám si toho a pokračuji dál.Ze sálu na mě někdo mává.Netuším kdo to je popravdě se trošku bojím.Když se přiblížím tak ji poznám hned, hlavně podle pískotu.Je to Katlin moje kamarádka ze sboru známé se už 6 let.Rozběhnu se k ní a doufám že nespadnou.Ale samozřejmě že spadnu.Housle spadly na zem a noty se rozlítily po místnosti.Katlin se musela začít smát ale mě bylo do pláče.Začala jsem se zvedat a sbírala noty.,,Jak vidím tak máš štěstí"ze smíchem povídá.Katlin se snažila abych se uvolnila ví jako jsem před vystoupením nervózní.
,,No to teda jo,ale nevím jak seřadím ty noty."zasmutním.Vše posbírám a vydám se do šatny.V šatně je celý náš sbor. ,,Všichni se připravíme a první píseň bude ,Vše jednou začne' chápeme se?"Dokončí svůj monolog Diana.Diana je naše učitelka. Přišla ta chvíle a jdeme na pódium.Začali jsme zpívat.Po chvilce je na řadě moje sólo.
,,Jednou začneme žít spolu zůstaneme na vždy!"dozpívám.Dostala jsem tolik potlesku že se začnu červenat.Teď zpívá Katlin a já ji doprovázím na housle.Je konec vystoupení a my sesbíráme tolik potlesku že zase zrdnu.

Ahoj je tu další kapitola jinak je to málo ale děkuji za 10 přečtení😍
Dnes vydám asi ještě jednu ale nic neslibuji 😂

ŽIVOT NIKOL💓Kde žijí příběhy. Začni objevovat