Temno v duši

Lidé jsou postradatelní, co včera bylo, dnes už není.

Nejlepší přítel navždy.
Pouhá slova jen,
sliby jenž dávno jsou jen polopravdy,
je to snad jen sen?

Noční můra spíš,
noční běs.
Takový, při kterém bdíš,
utíkej, honem, běž!

A tak lhals pořád dál,
sobě, jim, všem,
pravdu říct ses bál,
leč šel jsi i proti zdem.

Snaha, ta se bráško cení,
ale pozdě, pozdě lepit mosty,
pochyby mysl tvou si zotročily a plení,
vtiskly ti novou tvář, nosíš ji jako kostým.

Jsou tu s tebou,
nezbavíš se jich,
vezmou tě s sebou,
tím si buď jist.

Jak stíny v mysli,
přebývají, rostou,
pokouší smysly,
živi jen touhou prostou.

Zatímco rveš se s temnotou,
život protéká ti mezi prsty,
Obklopuje tě nicotou,
do očí ti slzy vhrkly, brzy bude po všem, brzy.

Proč to vše, kvůli jednomu člověku snad?
Nenech se vysmát,
je jeden z miliard,
jsi jen jeden z jeho schémat.

Nejlepší přítel navždy?
Jeho slova zní ti v hlavě,
jeho lži a pravdy,
myšlenky vkrádají se potichu, nutkavě.

Nenávist, zlost, smutek,
Jako jed šíří se v tvém těle,
víří ti v hlavě,
Chceš to snášet dále?

Bude to lepší pro tebe, pro ně,
Udělej to, dokud je čas,
Bude to lepší pro tebe, pro mě,
V temnotě samoty slyším tvůj hlas.

Všichni tě opustili,
Všechno je pryč ,
Brali tě jen jako kratochvíli,
nevidím nic.

Stojíš nad propastí, stačí krok,
Je tohle konec? Konec mých slok?

Já jsem ty a ty jsi já, jsme spojeni,
Společně vyvoleni, na smrt odsouzeni.

Hehehe
Větru hluk utišil můj smích,
o hroty skál se rozerval šat sváteční, dech se zastavil...

~~~