Temno v duši

Balada o dívce s kápí

'"Jó, lidi se jen těžko mění,"
říkávala máti v dlouhých zimních nocích.
Věřila jsem jí, věřila že důležité je na citech lpění,
že každé zlo lze, s upřímnosti pomocí, přemoci.

Pak potkala jsem dívku v kápi,
s jiskrou v oku, s tváří jasnou.
Hle - najednou, bavíme se, oheň srdce schvátí,
hoří jasně, neb plane nadějí spásnou, než zlost, lhostejnost ho zhasnou.

Přátelství, nejčistší to cit,
chce se mi křičet, tančit, plesat,
jediné co zřím je teplý slunečný svit,
široký úsměv všude nesa.

Je mi fajn, je mi skvěle,
vždyť ve dvou se to lépe táhne,
vznáším se nad zemí směle,
štěstí nade mnou svou ruku vztáhne.

~~~

Nic však věčně netrvá,
Nikoho nebaví věčně dělat poskoka,
jednou i poslední pouto se zpřetrhá,
zbyde zející propast hluboká.

Na věčnost věří pouhý blázen,
vždyť vše je jen na malou chvíli,
než budeš nahrazen, vyhozen,
než tvé strachy procitnou, než tě ubijí.

Nechci už přátelství, nechci už city,
Nedotýkej se mě, prosím!
Leč, dřímáš klíč k mému srdci,
Stojím před tebou, zranitelná, slabá, už žádná maska, žádný kostým.

Bojím se, co bude teď?
Odvracíš ode mě svou tvář,
všude kolem rozprostírá se nekonečná šeď,
hněv vkrádá se tiše, neslyšně a ničí,jako žhář, náš přátelský vztah.

A tak tu stojím, jen stojím na cestách,
hledím za obzor ponurý,
Konče své vyprávění, příběh o dívce žijící ve hvězdách,
Štětcem maluji života kontury.

Podávám ruku, klopím zrak,
Cesty naše se rozcházejí,
už ujel nám vlak,
zbyde jen temná schránka, jen mysl plná plánů a idejí...

~~~

"Není snad většího zklamání, než když přijdeš s radostí v srdci k lhostejnému člověku."
                  -Christian Morgenstern-

~~~