Stay🤘🏻

Část 1.

Jen jsem tam stála a dívala se před sebe. To, co jsem viděla, nejenže mě to vystrašilo, vzbudilo to ve mně takovou vlnu agrese, jakou jsem ještě nikdy nezažila. A věřte, že ani vy byste to zažít nechtěli.

Byl normální den a já zpruzele vstala z postele. Udělala jsem svou každodenní ranní rutinu a tak, aby si mě nikdo nevšiml jsem odešla z domu směr škola.
Procházela jsem ulicemi, v uších sluchátka. Nevnímala jsem nic, jen skvělou hudbu, která mi zněla v uších.
Bring me the horizon.
Tu kapelu jsem poslední dobou poslouchala dost často. Vyvolávala ve mně dost silný emoce. Milovala jsem to. Vždy jsem to byla jen já a moje hudba.
Procházela jsem už poslední ulicí a blížila se ke škole. Střední není tak skvělá, jak si všichni myslí. Když nemáte partu, nejste oblíbení, nebo nenosíte co je zrovna in, tak nejste nikdo. Tak jako já. Občas jsem terčem oblíbených lidí. Snažím se jim vyhýbat, ale oni mě sledují.
Byla jsem už u vchodu, když v tom jsem uslyšela své jméno. Anna.
Snažila jsem se to ignorovat a šla dál. Hlas se však přibližoval a vykřikoval mé jméno. Jsem v pasti.
Dotyčný už byl těsně za mnou a prudce mě k sobě otočil. Vystrašeně jsem se na něj podívala.
,,Co chceš Iane?''řekla jsem a začala se pomalu uklidňovat.
,,Jen jsem si přišel pro svou esej. Doufám že ji máš.'' Mlčela jsem a pomalu si začala rozepínat batoh. Podala jsem mu ji a chystala se k odchodu. Jenže zachytil mou ruku a otočil mě zpět k němu. Nechápavě jsem se na něj dívala.
,,To je všechno?''zeptal se a já mu odpověděla. ,,Ano, mělo by to být všechno, snažila jsem se aby to bylo co nejlepší.'' Řekl ,,Děkuju.''a odešel.
Nikdy předtím mi nepoděkoval. Nevím co mě překvapilo víc. Jestli to, že mi poděkoval, anebo to, jak mile se na mě díval.
Neblázni, nedělej si zbytečný naděje. Je to jen ticho před bouří, která jistě brzy přijde.
A taky přišla.