Broken love

1.kapitola

Bella

Každý ráno je to stejný. Ten prázdný pocit, který zažívám už 18 let se dostaví okamžitě jak otevřu oči. Domem se zase ozývá křik těch dvou dole. Nesnáším to, nesnáším je. Moje pěstouny. Vzali si mě z děcáku jen kvůli penězům. Moji biologický rodiče mě prý nechtěli. Byla jsem nechtěný dítě. Nikdo neví, že ti dva dole nejsou moji rodiče. Neví to ani moje nejlepší kamarádka Sára a ani se to nikdy nedozví. Nesmí se to dozvědět. Pak by můj „dokonalej" život už nebyl takový jako dřív.

„Isabello..!!" křičí na mě ze zdola John, můj pěstoun. Vím, že dneska není v dobrý náladě ostatně jako každý den od té doby co ho kvůli alkoholu vyhodili z práce. Rychle se vyhrabu z postele a utíkám dolu abych ho nenaštvala. Jen doufám, že není zase opilý. Bývá pak agresivní a já jsem pak něco jako jeho osobní boxovací pytel a to myslím doslova.

„Isabello neštvi mě a hni tím svým zadkem okamžitě dolu..!" slyším Johna nadávat když už jsem u schodů.

Bydlíme v malým rodinným domku v jedné zapadlé ulici. Narozdíl od mojí kamarádky, která bydlí v ulici pro zbohatlíky jak tomu John s oblibou říká. A to je jeden z důvodů přoč se Sára nesmí dozvědět pravdu o mojích takzvaných rodičích. Copak by se mnou pak prohodila byť jen slovo. Nemyslete si, že ji nedůvěřuju nebo něco takového. Je to jediný člověk, kterýmu věřím, a proto nechci riskovat, že bych jí ztratila. Uvažuju nad tím jak by to asi dopadlo kdybych jí řekla celou pravdu o mym životě a přitom sbíhám schody co nejrychleji to jde aniž bych se přizabila. Vejdu opatrně do obýváku a tam v křesle sedí John. Kouká na mě. Ne oprava on na mě přímo zírá, až je mi jeho pohled nepříjemný.

„Co jsi potřeboval Johne?" zeptám se ho a snažím se aby můj tón zněl klidně i když klidná není slovo, které by mě momentálně popsalo. John se mírně usměje a s opovržením řekne „Došel mi alkohol a ty mi pro něj skočíš." řekl se slizkým usměvem. Docela mě to zaskočilo. „ Ale Johne nejsem plnoletá. Alkohol mi neprodají" snažím se mu opatrně vysvětlit, ale zdá se, že jeho to nezajímá.

John se na mě zamračí. „Copak sem to neřekl dost jasně..! Je mi jedno jestli jsi nebo nejsi plnoletá! Prostě běž a bez něj se nevracej. Beztak tu bude bez tebe klid. " Vykulim na něj oči. Je pravda, že mezi náma není žádný vztah, ale ještě nikdy mi neřekl něco takového.

Radši už se na nic neptám a jdu se oblíct. Vezmu si na sebe obyčejný džíny. Jsou na koleni roztržený, ale mám je ráda a k tomu tričko s nápisem Love me, Kiss me. Přes ramena hodila černou mikinu. Dole jsem si vzala ze stolu peníze, které mi tam John připravil. Na nohy si obula černé conversky a do ruky popadla můj skate. Před domem jsem si zapnula moje oblíbené písničky a vyrazila.

Do obchodu to mám asi 15 minut cesty. Takže jsem tam byla zachvilku. Před obchodem jsem vypla písničky, skate vzala do ruky a vydala se pro nákup. V obchodě prodává paní Greenová. Je to celkem mílá paní. Bydlí kousek od nás a já jí občas pomáhám na zahrádce. Její manžel umřel před rokem a ona je od té doby na všechno sama.

„Dobrý den" pozdravím jí slušně. „Ale copak děvenko potřebuješ něco?" zeptá se mě. „ Ano paní Greenová. Mohla bych vás poprosit o jednu laskavost?" zeptám se ji potichu aby to moc lidí neslyšelo. Ona ví o Johnově alkoholismu. „Ale jistě děvenko. Copak potřebuješ?" řekne laskavě. „Víte John mě poslal pro alkohol, ale mě ještě není jednadvacet jak sama víte. No a já .. No on John není dneska v dobrý náladě, víte oni ho vyhodili z práce a já ho nechci naštavat navíc mi řekl, že se nemám vracet pokud mu alkohol nepřinesu. Tak jsem se chtěla zeptat jestli by jste mi ho neprodala?" hodila sem na ni smutnej kukuč. „ Achjo.. No moc mi to tady neulehčuješ že? No, ale že jsi to ty tak ti to prodám, ale ne aby se to opakovalo.!" „ Jistě a děkuju paní Greenová. Příjdu vám pomoct se zahrádkou." řeknu jí a podám ji pěnize. Nákup si uklidím do batůžku a vydám se ke dveřím. Chci je otevřít, ale než to stihnu vejde někdo z druhé strany a povalí mě na zem. Podívám se nahoru a už chci odseknout ať dává pozor, když mi najednou pohled na osobu vyrazí dech...