Sobecký

  Tiše vcházel hřbitovní branou a jeho nohy ho automaticky nesly k Jeho hrobu. Dnes to je 10 let. Deset let od doby kdy pochopil pravdu o Něm. A 10 let co se mu změnil život.

Náhrobní kámen byl lehce popraskaný a hrob byl pod pokrývkou z listí. Rychlým pohybem zápěstím nechal listí zmizet, v tichosti se jen díval na nápis a začal vzpomínat.  

Hermiona mu jemně položila ruku na rameno "Pojď... Už je zima. Půjdeme domů..." Domů? A žít jako by se nic nestalo? Zemřel...tak jakto, že se svět nezastavil a ptáci nepřestali zpívat? Nic už nebude jako dřív. Kdyby zasáhl dřív, kdyby měl nějaký protijed. Kdyby... Kdyby je špatné slovo. Obsahuje tolik ale zároveň tak málo.

Pomalu se otočil, smutně se usmál a kráčel branou pryč. Ani se nerozloučil a přemístil se do Tkalcovské ulice, ochrany domu padly,stejně jako majitel. Vstoupil přes předsíň do obýváku. Zůstal nepoznamenaný, po celé délce pokoje byla knihovna plná knih. Usadil se do velkého hnědého křesla a zavřel oči. Jen jednu slza mu stékala po tváři, víc by si nedovolil.
Byl k němu příliš nespravedlivý. Měl mu více věřit, měl pochopit. A až by pochopil... Tak co? Zastavil by ho před odchodem do chroptící chýše? Odpustil by mu ty roky trápeni? Spřátelili by se? Tolik otázek na které už nikdy nenajde odpověď.
Usnul ale nebyl to klidný spánek. Jeho onyxové oči ho pronásledovaly ve snech, s otázkou v očích a jeho ústa šeptaly ty poslední slova.
"Podívejte... se... na mě"
S trhnutím se probudil.

"Vidíš Severusi? Dospěl jsem. Vlastně asi ne, stále jsem pitomec Potter. Lžu tomu, kdo mě miluje, ale já mu tu lásku nedokážu vracet. Jsem jen obyčejný sobec, co bere vše ale nedává nic na oplátku. Poslechneš si můj příběh? Dlouho jsem za tebou nebyl."

Kdy se vlastně stalo, že se do profesora zamiloval? Matně si vzpomínal, že to bylo rok po Jeho smrti, denně o něm přemýšlel. V Jeho domě zůstal, ani pořádně nevěděl proč, ale něco ho tam drželo. Nic nezměnil, jen se o jeho pohodlí staral domácí skřítek Polpy. Den co den četl snad všechny Jeho knihy, dokonce i lektvary, jen pro ten pocit držet co bylo jeho. A Merline div se, on je pochopil a začal využívat laboratoř v suterénu. Zamiloval si lektvary až se nakonec rozhodl je studovat a stát se Mistrem a nakonec to dokázal. Po pěti letech se jím stal a soví poštou přijímal objednávky.

Díky své lásce k lektvarům se potkal se Sebastianem Snidrsem. Sebastian byl krásný a mladý ale nebyl to Severus, i když měl mnoho vlastností stejných, ale zkrátka to nebyl ON.Kolikrát jen Sebastianovi vysvětloval, že řekl Sebe a ne Seve.

Při vaření všech lektvarů myslel jen na postup vaření a svého mistra lektvarů. "...Stáčet slávu a dokonce uložit do zabroušených flakonů smrt." Jak moc mu nyní rozuměl, když opatrně přeléval prudký jed do lahviček pro náročnějšího zázazníka. Nikdy se neptal na co jeho zákazníci zboží potřebují, tak proč s tím začínat právě teď.

Sebastian o jeho citech k Severusovi nevěděl, proč by měl? Možná kdyby to ale věděl, nepožádal by Harryho o ruku na 9.výročí smrti Severuse Snapea. Možná by Harry pak neřekl ano, kdyby Sebastianovi nelhal. Ale on lhal a jeho lži neměli pravidla a proto souhlasil. Svatba byla naplánována na následující rok 2.května.

Ani za ten rok nedokázal říct pravdu. A tak stvořil plán, jednoduchý plán jak překazit vlastní svatbu. Napsal jeden dlouhý dopis, obálku adresoval Sebastianovi, dopis jako takový všem přátelům. Zasloužili si znát pravdu když jim tolik let lhal.

Zvedal se vítr, s největší pravděpodobností bude pršet. Ale na tom nezáleží, ne teď. Nahmatal zazátkovanou lahvičku ve své kapse. Před rokem by váhal ale teď už není čas. Už nechce žít bez Něj... bez Severuse... Dal mu své srdce, nevědomky, pomalu... ale najednou se to stalo. Chce, ne on potřebuje, vidět ho znovu. Tohle je zcela sobecké chování, ale vždy byl předci rozmazlený spratek, tak proč toho nevyužít alespoň pro jednou. Vždyť ani neví jestli pro Severuse vůbec znamenal něco víc než jen dalšího z tupohlavců, který vybočoval z řady jako Vyvolený. Navíc, kdo ví vlastně kam přesně se dostane a kam se vlastně dostal Severus.

Položil na hrob černou růži a opatrně odzátkoval flakon s tekutinou. "Do toho, jen jeden velký lok a bude po trápení. Jsi nebelvír tak čeho se sakra bojíš? Odvahu Pottere."

Nádechl se a vypil obsah lahvičky. Se všemi se rozloučil skrze pergamen, nedokázal by jim říct pravdu. Hlavně by to nezvládl říci Sebastianovi, už takhle bude za bastarda.

Poslední nádech,slza si našla cestu ven a vše pohltila tma.

Ale to bude dobré Harry, dnes se přeci ženíš, tak proč ty slzy?

Konec