,,Vstávej Emmy! Jde se do školy!!!" řekla mi mamka.
,,Ehm... proč? mami je trochu brzo ne?" řekla jsem ji a spadla jsem zase do postele.
,,Ne není, dnešek si musíš užít ... já jdu už teď do práce, máme tam frmol... chápeš mám tam hodně práce. A už by si mohla chodit do školy takhle brzo jako já do práce když je ti už 17 let!"
,,Proč? Je to den jako každý jiný ne? A navíc, nikdy do prácě nespěcháš a říkala si mi že tam máš už vše hotové..." věděla jsem totiž že lže.
,, ... Mílila jsem se mám tam víc práce než jsem měla.."
,,Jasně to ti tak věřím.." řekla jsem ji a konečně vztala z postele.
,,Takovým tonem na mě nemluv! Takže jdi do koupelny, umýj se a jdi do školy
,,Bože... dobře no" řekla jsem a šla jsem se jít umýt do koupelny.
,,Tak hezký den ve škole! Až příjdu tak ti to řeknu." zakřičela na mě a praskla za sebou dveřmi. Celkově by mě i zajímalo proč je dneska taková... nejistá. No tak se to dozvím asi po škole... super. Nasnidala jsem se, oblékla a šla.
Než jsem šla na zastávku, počkala jsem chvilku na svojí BFF... nejlepší kamarádku, ale tak dlouho nešla že jsem si řekla že nestihnu autobus. Po 2 minutách cesty jsem slyšela jak někdo za mnou utíká. Byla to Amanda.
,,Sakra Emmy!' Proč si na mě nečekala? Mám astma a ty to dobře víš že se takhle nemůžu honit.."byla celá udýchaná..
,,Já čekala a nestihla by jsem autobus... nemusela ses honit..."
,,Ale... no to je jedno, ale ty mi řekni proč si tak mrzutá... vždy by si na mě počkala ikdyby by jsme nestíhaly..." řekla mi Amanda. Sakra všimla si...
,,Mě se o tom zrovna nechce bavit,.. ale dobře. Máma dělá jako kdyby jsem byla ve Firgrove naposledy" řekla jsem ji a poívala jsem se na mobil, kolik je hodin.
,,Co když jo???" řekla Amanda vystrašeně.
,,Nee bude to kvůli něčemu jinému" řekla jsem, ale trochu jsem se taky bála.
,,Pojď. Budeme doufat že se to nesplní, ale teď už fakt pojď! Nestihneme autobus...
,,Říkám že se to nestane. Hele najednou ti jde o ten autobus žejo" řekla jsem ji a zasmála se. ,,Nojo no!" řekla Amanda a také se zasmála. Autobus přijel hned naštěstí....
,,Hele, Abbie!" křikla Amanda a šla k Abbie. Abbie je její dobrá kamarádka, kterou nesnáším, ale Amandě je to zdřejmně jedno. Začaly se hrozně bavit a mě ignorovat.
,,Jasně jdi si já jdu sama" řekla jsem a šla jsem do autobusu, ale myslím si že mě vůbec neposlouchala. Nasedla jsem a pak jak se uzavíraly dveře od autobusu rychle vkročila s Abbie do autobusu
,,Sakra nemůžete chodit dřív? Malém jsem vas mohl rozmáčknout!" řekl řidič autobusu a zda se ze to myslel vážně, ikdyž to pro ostatní bylo zdřejmně vtipné když se smáli. Nebylo to poprvé, kdy Abbie a Amanda šly takhle pozdě do autobusu.
,,Ach pardon pane řidiči, ale my jsme tak dobré kamarádky, že se vždy zakecáme" řekla Abbie. To snad není možný. To je ale svině,.. určitě mě tak chtěla naštvat... a zdá se že se jí to podařilo.. bože. Seděla jsem sama v jednom sedadle a zuřivě jsem si prohlížela Instagram. Po pár minutách byl autobus u školy. Jen jak jsem vyšla, tak Amanda byla rázem u mě.
,,Emmčo...."
,,Neříkej mi Emmčo... známe se tak dlouho že by si to mohla vědět, že mi tak říkal táta!" odpověděla jsem a opravdu se naštvala. Když se já naštvu tak to se mnou nedopadne moc dobře.
,,Jsi jiná. Bavim se s Abbie a ty si na mě ...."
,,Hnusná? Já ti řeknu proč. Jsi furt s Abbie a na mě kašleš. Mě už to nebaví. Když ji nevidíš tak se se mnou normálně bavíš,... ale pak uvidíš tu vochechuli a hned mě ignoruješ. Takže, koho máš radši? Mě? Nebo ji!?" zaskočila jsem a začala.
,,To není kráva! Je to moje fajn kamarádka.."
,,Neodpověděla si mi! Chci až jsi tím jistá ... Ji že ano" zakřičela jsem na ni. Amanda je moje dobrá kamarádka a nechtěla jsem ji nikdy ztratit, ale teď to byla jiná. Podívala se do země a já si byla jistá, že má radši Abbie. Jak mohla. Nic jsem neřekla, ale místo toho jsem rychlým krokem odešla do školy a tam jsem šla rovnou do svoji třídy. Bylo mi do breku. Tak moc jsem doufala že se odstěhuji. Měla jsem ve třídě ještě jednu kamarádku, které jsem věřila. Ostatní už byly jen spolužačky. Už mi jednou nabídla, jestli bychom nebyly bff, ale já jsem v té době stále věřila Amandě a proto jsem odmítla, ale ted by jsem to s radostí příjmula. Amanda a Abbie byli v jiných třídách, na jiných hodinách proto jsem je nemusela vidět a byla jsem ráda. Za chvilku za mnou přišla ta kamarádka, jmenovala se Lily.
,,Ahoj! Myslela jsem si že už nepřijdeš." podzravila mě a usmala se na mě. Lily se kamaradila s každým, neměla proč se hádat a měla každého ráda. Ideální holka na pobavení a vyjádření svých citů. Ani to nebyla žádná drbna, barbie, na nic si nehrála. Ostatní by jsem poslala pryč ale s Lily by jsem se i pobavila.
,,Ahoj" pozdravila jsem také a snažila se trochu usmát.
,,Viděla jsem jak ses tam tak hádala s
Amandou.... takže vy už...."
,,Nejspíš nejsme bff. Ano nejsme. Teda neřekli jsme si to, ale myslím si že to ani Amanda nebude chtít zachránit. Má tolik kámošek, že když ji jedna odejde, má ještě druhou a víc" řekla jsem ji a nachystala jsem si učebnice na hodinu češtiny.
,,Tak to je mi líto že nevidí, jak ji máš rada. Tohle není bff, ale holka která tě bere jako SAMOZDŘEJMOST ..." řekla mi a já se pozastavila. Samozdřejmost. To vystihla! Dělala jsem pro ni všechno a ona na mě takhle..... Dík Lily! Otevřela si mi oči! Pomyslela jsem si v hlavě.
,,Páni..díky!!!" Řekla jsem a objala jsem ji.
,,Proč? Říkám pravdu." zasmála se. Věděla proč, ale neřekla to.
,,Ty víš proč." řekla jsem ji a chtěla jsem ji toho ještě tolik říct, ale zazvonilo a učitelka byla rázem u dveří.
Hodina probíhala jako vždy. Same kecy, kterým nikdo nerozumněl, ale zrovna z toho jsme měli psát test a já nečekaně byla jedna z tech, která dávala pozor a něco z toho ji vletělo do hlavy. My se musíme učit doma, také když je mi 17 a chodim na střední. Aspoň jsem tušila, co se mám učit, protože jsem chtěla jít s Lily do obchodu, ale mamka říkala něco jako že mi řekne, proč jsem si měla dnešek tak užít, ale Amanda mi to celé zkazila.
Po další hodině jsem šla s Lily do skříněk pro věci, obě jsme totiž měli chemii, ale nejhorší bylo, že jsem tam potkala Abbie a Amandu.
