Martin Carev aneb láska na první pohled

Budeme víc jak přátelé??

Probudila jsem se!!! Byla jsem pořád unavená a nevěděla jsem proč. Oblékla jsem se , vyčistila zuby , učesala a nalíčila. Nemohu tam dát tunu make-upu  abych nebyla jak štětka. Vzala jsem si tašku s učením a šla do školy. Když jsem přišla do školy nevěřila jsem svým očím. Byl tam on. MARTIN!!!!!! Vedle mě bylo volné místi tak se mě zeptal:

On: Mohu si přisednout?
Já: Samozřejmě že ano.
On: Děkuji
Já: Nemáš zač

Byla jsem štěstím bez sebe. Začala jsem se červenat. Když skončila škola doprovodil mě domů. Samozřejmě jsem mu poděkovala aby to nebylo divné. Ještě abych mu nadávala.

On: Dáš mi své telefoní číslo?
Já: Ano a ty své?
On: Ano tak povídej :)
Já: 749 302 195
On: Děkuji mé je: 375 706 830
Já: Moc děkuji
On: Nemáš zač

Hned ten den my zavolal. A ptal se mě jestli se doma sama nebojím , protože moji rodiče jeli do Německa za prací. Nabídla jsem mu aby přišel. Řekl že ano. Po 20 minutách přišel ke mě domů. V ruce držel krásné růže a u nich vzkaz.

"Bál jsem se ti to říct do očí , ale nechtěl by jsi být víc jak přátelé?"

Hnedka jsem neváhala obejmula ho a zašeptala do ucha že ANO!!! Od té doby jsme spolu začali chodit. Kamarádka mi volala jestli někam nezajdu , ale vymluvila jsem se že mi je špatně. Martin na mě začal sahat. Říkala jsem si co se bude dít dál? Ano správně. Začal mi sahat na prsa a na konec i na zadek. Svlékl ze mě tričko a kalhoty. Pak jsem pozorovala jak se svléká on. Sundal mi i podprsenku a kalhotky. On trenky. Nejdřív , jsme se jenom líbali , ale pak k tomu došlo. Líbilo se mi to i nelíbilo. Nevím co k tomu mám dodat. Byla jsem šťastná. Ještě že jsme použili kondom UF...... Oddychla jsem si. Řekl že už bude muset jít aby o něj neměli rodiče strach. Oblékl se a odešel. Zase den v ráji. Celou noc jsem nad tím přemýšlela , proč zrovna do mě se zamiloval. Máme ve třídě spoustu , krásných jiných dívek. Co si asi musí říkat Martin. Byl ten vzkaz jen kvůli tomu aby mě dostal do postele? Hm.......Myslím že ne. Sice ho moc neznám , ale nemyslím že by tohle udělal. Až přijde znova zeptám se ho.

Další den ve škole mě Martin obejme.

On: Ahoj lásko. Jak jsi se vyspala?
Já: Dobře. Musím se tě na něco zeptat.
On: Dobrá a na co?
Já: Nebyl ten vzkaz jen kvůli tomu aby jsi mě dostal do postele?
On: Jsi blázen? Jasně že ne.
Já: Dobrá :) ( usmála jsem se )

Chytl mě za ruku a vešli jsme do třídy. Všichni na nás tupě zírali , jako kdyby nikoho neviděli se držet za ruce. Připadala jsem si i na 50% trapně. Martin si našel kamaráda Karela. Ten nám to ovšem přál. Zato všichni se po 3 minutách začali smát.

Já: Proč se tak tupě smějete tupci??
Oni: Smějeme se tomu jak jsi trapná.
Já: Já že jsem trapná?? Podívejte se na sebe nevím kdo je tu trapný tím že se mi směje. Jediný Karel nám to přeje. Tak si zavřete huby.
Oni: ( mlčeli )

Martin řekl že jsem jim to dobře nandala , když už nic neříkají. Akorát jsem poděkovala.

Martin šel k doktoru. Má zápal plic. ACHJO......Akorát zajdu vždy k němu domů po škole. Vždy je rád za mou přítomnost. Prý se celé dny nudí a myslí na mě. To já na něj také myslím.

MUSELA JSEM MU ŘÍCT NĚCO DŮLEŽITÉHO!!!!!!!!

Já: Martine??
On: Ano???
Já: Musím ti něco říct.
On: Ano a copak?
Já: Zjistili mi vážnou nemoc.
On: To ne!!!!!!!!
Já: Ano ještě se přesně neví co to je , ale ví že mi něco vážného je každým dnem mohu zemřít.
On: To mi nedělej.
Já: Promiň , ale já za to nemohu musela jsem ti to říct.

Začal plakat a já se k němu přidala. Za 2 týdny se Martin uzdravil. Přišel za mnou a ptal se mě jak mi je. Řekla jsem že už mi je 3 den špatně a že zvracím. Zavedl mě k lékaři aniž bych chtěla.

On: Pane doktore je vše v pořádku?
Mudr.: Musíme si ji tu nechat na pozorování vůbec to nevypadá dobře.
On: A je to hodně vážně?
Mudr.: Je nám líto , ale ano proto tady s námi musí zůstat.

Opět začal plakat. Přišel za mnou do pokoje já ležela zahalená v bílém a jen ho pozorovala. Řekl že je to prý vážné. Za to jsem mu odvětila že vždy budu bojovat. V nemocnici už jsem 2 měsíc a nelepší se to. Měla jsem dokonce 2krát zástavu srdce , ale podařilo se jim mě probrat. DÍKY BOHU!!!!!!! Opět přišel Martin. Nesl krásné bílé růže. Mé oblíbené.

Já: Děkuji ti moc miláčku.
On: Nemáš zač doufám že se vyléčíš.
Já: To já doufám také nechci být nemocná.
On: To nikdo!!!!

Martin odchází. Zase mi bude smutno. Ten večer se stane něco nečekaného. Mám po 3 zástavu srdce. Ať doktoři dělali co dělali. Nepovedlo se jim mě zachránit. Takže jsem zemřela. Martin se o tom dozvěděl a zhroutil se.

Martin s rodinou došel na můj pohřeb. Tak každý rok na mě narozeniny dává bílé růže , svíčku a přání. To na nový rok i na svátek. Dokonce i ten den co jsme se poznali.
Už jsem pouze v Martinově srdci a věřím že na mě nikdy nezapomeneme.

KONEC!!!!!