Potomek magie

Prolog

Úsvit byl doprovázen rudými červánky a kouřem, který se vznášel k obloze. Nyní byl slabší než v noci, kdy oheň, ze kterého vznikal polykal mrtvoly bojovníků i lidí, kteří té noci zemřeli. Nehledělo se na to kým byly. Všechny je hodili na hranici a nechali oheň, aby jeho plamen těla spálil. Masakr té noci z poražených přežilo až příliš málo.
Právě jeden z těch šťastných co smrti ze spárů utekl, nyní projížděl lesem co nejdál od hradu a přilehlého města, kde k masakru došlo. Viděl všechno na vlastní oči a stále ho to v mysli pronásledovalo. Viděl, jak muži nepřítele podle zaútočili v noci na hrad, jak bezmilosti vnikali do domů a vyháněli z nich lidi jen v nočních košilých do chladné noci na velké náměstí, kde u mohutného stolu sedělo ze pět mužů, kteří rozhodovali o jejich osudech. Jakmile je určili čaroději, okamžitě je vedli na hradní nádvoří, kde byla vytvořena kruhová hranice a lidé do ní házeni, aby oheň jejich těla spálil. Viděl i jak královna s králem jsou uzavřeni v kleci a musí tomu všemu bezmocně přihlížet, dokud vsichni obvinění neskončili v ohni. Až poté je z klece vypustili ven a nechali je bez soudu popravit. On sám měl štěstí, že přežil.
Jel dál, neohlížel se. Přesně věděl kam míří. Vyhýbal se hlavním cestám, a proto byl v jednu chvíli nucet jet podél řeky, aby našel vhodný brod k jejímu překonání a on se mohl dostat na druhý břeh.
Když byl poblíž brodu uviděl někoho ležet na břehu. Byl malého vzrůstu a nehybně ležel. Bílou noční košili měl promočenou a lnula jí k tělu, jež světlou látkou prosvítalo. Jezdec zastavil koně, rozhlédl se po okolí a teprve až usoudil, že je zde sám, sesedl a přiběhl k postavě. Vytáhl ji na suchý břeh a přetočil čelem k sobě. Dech se mu zadrhl, když zjistil, že je to dívka. Hnědé vlasy měla přilepené k obličeji. Rty měla jemně namodralé a její tělo bylo studené jako led. Sundal si plášť a zabalil dívčino tělo do něj. Mladá divka sotva dýchala a byl zázrak, že je stále naživu,jelikož voda byla velmi studená.
Vzal dívku do náručí a zamířil s ní zpátky ke koni. Položil dívku opatrně před sedlo a potom na koně sám nasedl. Dívce jeho plášť sklouzl z levého ramene a skrz promočenou košili prosvítala tmavá skrvrna. Jezdec dívce odtáhl část košilky tak, aby na skvrnu viděl a zjistil, že to není skvrna, ale tetování ve tvaru ochranného ornamentu. Přesně takový před dvanácti lety vytvořil s pomocí královny čerstvě narozené princezně. Byl to symbol moci, kterou královna vložila do své dcery ihned po jejím narození.
Jezdec tomu nemohl uvěřit. Jeho mysl odmítala přijmout skutečnost, že právě našel princeznu, jednoho z nejmocnější mágů v zemi, i když jí bylo teprve dvanáct. Pravda, ale byla, že ji neviděl uvězněnou společně s jejími rodiči v kleci, takže možnost, že se jí povedlo utéct byla skutečná stejně jako tahle chvíle.
V jeho mysli se vytvořil jasný úkol a povinnost, kterou před lety slíbil její matce. Že bude princeznu chránit do konce svých dní. Bylo to už tak dávno, ale slova jeho přísahy se mu vybavovala doteď. Nemínil královnu zklamat a zradit. Měl v úmyslu splnit svůj slib,a proto pobídl koně a zamířil i s princeznou do bezpečí.

Jak jste si již někteří mohli všimnout najdete na mém účtě mnoho příběhů s tématem království Nigerie a tohle nebude vyjímkou. Nejdřív však dokončím díla Poslední lovec magie a Královnu lidu. Pokud však máte zájem dozvědět se příběh další z rodu Etellů pak si tento příběh někd uchovejte, ať ho můžete později přečíst. :)